Zemědělci, entomologové a architekti za časů tepla

Jiří Hlinka názor červenec 2007

Všimli jste si? Není to tak dávno, co média varovala, že globální oteplování s sebou přinese teplotní extrémy, suchá období a celkovou proměnu klimatu. Letos jsme sdělovacími prostředky, které vždy najdou potřebný citát, postaveni před neměnnou skutečnost. Prokládanou groteskním brbláním z Hradu.

Odborná veřejnost na těžko zpochybnitelnou situaci reaguje po svém. Hydrologové se chytají za hlavu, pěstitelé vína přikupují pozemky, entomologové a botanici škrtají ve svých atlasech vymizelé tradiční druhy a připravují si herbáře a torničky na rostlinné a živočišné druhy, za nimiž se ještě nedávno vypravovali k Dubrovníku nebo na Sicílii... Klasičtí zemědělci klepou už pár týdnů na dveře pojišťoven a hrozí zdražováním pečiva.

Těžko by se zkrátka našel obor, jehož příslušníci by neměli snahu vyslovit se k tématu, jež hýbe a hýbat bude (nejen) středoevropským prostorem. A které rezonuje už i v nejvyšších kruzích na druhé straně Atlantiku.

Tím spíš zaráží paradoxní netečnost českých architektů. Pravda – je zde neutuchající snaha pár jedinců propagovat pasivní, či udržitelnému rozvoji jinak konvenující objekty. Obecně je však proměna globálního, ale především lokálního klimatu (či jeho výkyvy, abychom byli korektní) v odborném tisku až hluboko za vidinou olympiády v Praze, navoněnými prezentacemi současné architektury nebo plošným vymezením se vůči Kaplického objektu.

Nebylo by ale vhodnější upínat zrak například směrem k Athénám kvůli něčemu jinému, než jsou jejich tři roky staré olympijské prolézačky?

Nebude chtít společnost velmi záhy jednoznačnou odpověď na otázku, jak se účinně bránit před dotěrným horkem? Jak chtějí zajistit ochlazování vzduchu v domě či v bytě, aniž by jejich majitelé museli v teplých měsících vstávat ve tři hodiny ráno, aby otevřeli okna?

Další otázky jsou mnohem palčivější a jdou přímo proti tolik oblíbeným variacím na skleněné (pardon, transparentní) paláce. Absurdní energetickou bilanci těchto staveb přesně vystihl titulek článku v Respektu ze srpna loňského roku: Chladíme se a přitápíme. Přeloženo – abychom snížili teplotu ve vlastním prostoru, musíme prostředí někde jinde ohřát.

Vystačíme si s krčením ramenou a konstatováním, že pokud nebudou klienti chtít, architekti stejně nic nezmohou? A máme jistotu, že jsou čeští tvůrci schopni a rovněž ochotni nabídnout alternativu konvenčním konstrukcím či fasádám?

Nadvláda manýristického návrhu knihovny anebo megalomanské olympijské plány v debatách a článcích nasvědčují tomu, že si zřejmě budeme muset počkat na ještě sušší jaro a další horké léto...

Podělte se:

RE: Národní galerie vybírá a vybírá

Vít Havránek názor říjen 2018

Byl jsem časopisem art+antiques požádán o krátký komentář k výběrovému řízení na vedoucí/ho Sbírky poválečného a současného umění Národní galerie v Praze, jehož jsem se účastnil. Pro přesnost poněkud rozvádím.

Galerie Nilufar

Adam Štech názor červen 2008

V rámci letošního milánského veletrhu designu své brány otevřela i kultovní galerie Nilufar, která stojí v samém srdci města na via della Spiga, ulici, která je jedním z nejrušnějších center oděvního designu na světě. Až se vám podaří prodrat se přes davy elegantních...

Poezie pro každý den

Jana Tichá názor březen 2007

V posledních týdnech připravujeme k vydání další číslo časopisu Zlatý řez, tentokrát na téma Mediální fasáda. Dvacáté deváté číslo Zlatého řezu vyjde 13. března a večer bude představeno v kině Světozor v souvislosti s přednáškou berlínského architekta Jana Edlera,...