Umění není nikdy dost drahé

Miroslav Korecký názor březen 2007

Když jsem v roce 2001 v anketě Práva vyjádřil názor, že bez ohledu na momentální stagnaci a nezájem investorů ceny obrazů českých autorů v nejbližších letech výrazně stoupnou, většina kolegů se mi smála. V době, kdy na aukcích zůstávala neprodaná díla Čapka, Filly, Špály a mnoha dalších a kdy vrcholila deprese z odhalení padělatelských dílen na Moravě, jsem předpovídal, že “cena 5 milionů korun bude v dohledné době opakovaně překonávána, zejména při prodeji děl Kubišty, Kupky, surrealistů a jiných”. V témže roce jsem se v tisku také rouhal, že “nebude dlouho trvat a některý z Ladových obrazů prolomí magickou hranici jednoho milionu”.

A stalo se. Dnes již přijímáme s porozuměním, že Čapek stojí na aukci přes 10 milionů, Štyrský téměř také tolik, Filla s Kupkou a Kubištou víc než 7 milionů korun. I Lada byl už loni v květnu vydražen za rovný milion korun. A to stále mluvíme jen o aukcích. Za pozornost by stálo nahlédnout též pod pokličku prodejních cen některých galerií.

Došlo k tomu, co předvídaví odborníci dávno tušili. Skončila vlna bohaté nabídky kvalitního zboží, podporovaná zejména restitucemi. Od teď se budou špičková díla jen těžce hledat a objeví-li se na trhu, bude za ně třeba draze platit. O věci neprověřené či pochybné nebude zájem a vedle záruk pravosti vyvstane i u nás – v cizině tolik požadovaná – potřeba deklarování původu.

Možná si už dnes někteří movití sběratelé z 90. let kladou otázku, proč tehdy tolik smlouvali o slevu s majiteli krásných restitučních děl, která potom získal někdo jiný. Vzácné kusy, které byly na prodej v minulých 15 letech, se hned tak znovu neobjeví. Pokud nedojde ke změně společenské situace nebo osobních poměrů současných majitelů, mohou zůstat ukryty v přítmí jejich soukromí po celá desetiletí.

Dovolím si tedy další proroctví: každé kvalitní a nesporné umělecké dílo bude v dalších letech stát tolik, že i dnešní ceny se nám budou zdát ještě skromné. Podobně jako se dnes jeví komickými ceny z prodejní výstavy spolku Mánes z roku 1939. Rutinní portrét od Čumpelíka stál tehdy 60 tisíc, zatímco všichni Fillové a Špálové byli po 5 tisících korunách. Kotíkovu Společnost bylo dokonce možné koupit za pouhých 800 korun.

Musíme se zkrátka smířit s tím, že skvělé věci v umění nebudou nikdy dost drahé, protože jsou neopakovatelné. Poznat, které to jsou, které skutečně přetrvají, to je ale také svého druhu umění.

Podělte se:

RE: Národní galerie vybírá a vybírá

Vít Havránek názor říjen 2018

Byl jsem časopisem art+antiques požádán o krátký komentář k výběrovému řízení na vedoucí/ho Sbírky poválečného a současného umění Národní galerie v Praze, jehož jsem se účastnil. Pro přesnost poněkud rozvádím.

Galerie Nilufar

Adam Štech názor červen 2008

V rámci letošního milánského veletrhu designu své brány otevřela i kultovní galerie Nilufar, která stojí v samém srdci města na via della Spiga, ulici, která je jedním z nejrušnějších center oděvního designu na světě. Až se vám podaří prodrat se přes davy elegantních...

Poezie pro každý den

Jana Tichá názor březen 2007

V posledních týdnech připravujeme k vydání další číslo časopisu Zlatý řez, tentokrát na téma Mediální fasáda. Dvacáté deváté číslo Zlatého řezu vyjde 13. března a večer bude představeno v kině Světozor v souvislosti s přednáškou berlínského architekta Jana Edlera,...