Melancholické poznámky k publikaci Grey Gold
Chtěla bych vyjádřit své nepochopení, jakým způsobem byl sestaven sborník k výstavě, které jsem se zúčastnila. Jako jedna z devatenácti výtvarnic nad 65 let jsem byla předem informována, že bude vydán katalog, a to v rozhovoru se mnou, který je otištěn v téže publikaci. S napětím jsem očekávala, že se dozvím konečně něco podstatného o životě a práci těch ostatních umělkyň, které na svém díle pracovaly několik desítek let.
Avšak k mému překvapení v onom „katalogu“ zcela chybí jakákoliv odborná umělecko-historická studie, která by srovnávala výtvarné projevy různých osobností, pracovala s filozofií a uměleckými teoriemi doby, zkoumala individuální výrazy a objevné postupy jednotlivých umělkyň. Zato zde velmi objemné studie sociologického a psychologického charakteru s podrobnými seznamy odborné literatury informují diváky výstavy o výzkumu stáří jako specifické životní etapy, jež může zásadně determinovat tvorbu umělce. Hovoří o genderové problematice, kterou hledají kurátorky v současném umění, o podobných projektech v minulosti, o tom, kde vycházel který časopis. Informují, jaké v tom směru proběhly vzdělávací programy, jaké vyšly knihy a studie. Nakonec se snaží rozhovory s umělkyněmi interpretovat ve smyslu feministicko-genderovém, aniž by braly ohled na jejich smýšlení. Jedná se o samostatné vědecké úvahy o problematice, která není a ani nemůže být v okruhu zájmu vystavujících výtvarnic. V těchto úvahách nacházíme jen všeobecné zmínky o uměleckých záměrech tří vystavujících. Nebyla tu podle mého názoru fundovaně využita příležitost propojit hledisko genderu a umělecké tvorby konkrétních vystavujících.
K odbornému výzkumu kurátorek mám tyto poznámky. Výzkumem kreativity se u nás ještě za socialismu mnoho let zabýval PhDr. J. Hlavsa, který měl k dispozici vlastní výzkumné středisko, to jsem osobně navštěvovala v Praze, protože jsem s ním spolupracovala. Již v 70. letech se zabýval také výzkumem kreativity ve vyšším věku, k čemuž samozřejmě patřilo i bádání v historických pramenech. Vydal o tom publikaci, kde také použil mé zkušenosti z výchovy kreativity u dětí a mládeže.
Dále pak fakt, že kreativita prospívá při zkvalitnění života ve vyšším věku, je obecně známý nejméně od počátku minulého století, ne-li od starých řeckých filozofů.
Kurátorky výstavy píší o dvouleté výzkumné studii, ústící ve výukovém kurzu Pozdní tvorba modernistické generace českých a slovenských umělkyň. Myslím, že by měla být přístupná pro studenty dvouletého semináře na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem ve skriptech, ale nic takového v dokumentaci výstavy nebylo obsaženo. Jistě by to zajímalo vystavující umělkyně. Jakým způsobem byla hodnocena jejich práce? Jednalo se o problémy stárnoucích žen?
K formě rozhovorů
Podle mého názoru odborné studie v publikaci Grey Gold činí z pořadatele výstavy - Domu umění - pobočku sociologického ústavu Akademie věd a Fakulty sociálních studií v Brně, avšak zároveň kvalita publikovaných rozhovorů je při nejmenším problematická. Byly otištěny většinou bez korektur přímého nespisovného vyjadřování. Jistě v dobrém úmyslu pobavit čtenáře se tu najdou i určité slangové výrazy.
Položené otázky, rozšířené do volných úvah kurátorek však často svou délkou výrazně přesahují délku odpovědí respondentů. V rámci kvalitního průzkumu by všechny otázky, kladené jednotlivým umělkyním, měly být shodné. v „katalogu“ tomu tak není. Některé vystavující dostaly otázky předem, jiné nikoliv, rozhovory mají náhodné ukončení bez jakéhokoli závěru, některé jsou velmi krátké. Vzniká tak dojem nepřipravenosti tazatelek, neprofesionality, nekoncepčnosti, jakoby příprava textu rozhovorů neprošla žádnou redakční úpravou. Přitom samy kurátorky dávaly těmto nahrávaným rozhovorům větší význam než samotné výstavě (zmínka např. na str. 14).
Velmi závažné je, že oněch důležitých rozhovorů se několik významných umělkyň odmítlo účastnit. Průzkum tedy není kompletní a kurátorky tento fakt nekomentují. Podobně také chybí u sedmi umělkyní portrétní fotografie, což dohromady s výše zmíněnými činí z celé publikace poněkud nesourodý a kusý celek. U kvalitního katalogu se předpokládá úplnost.
Je mi líto, že musím souhrnně vyjádřit své zklamání nad nevyrovnanou kvalitou publikace k výstavě Grey Gold a nad tím, že nesplňuje tradiční nároky na výstavní katalog. Neobsahuje totiž ani obyčejný soupis vystavených děl, ani životopisy či přehled hlavních výstav jednotlivých autorek. Pro editorky publikace také nebylo důležité, aby divák věděl, co nebo koho v knize na kolážích z černobílých fotografií vlastně vidí. Vypadá to tak, že zmíněná publikace byla vydána jen pro přímé účastníky vernisáže, tedy jen pro známé a pro zasvěcené.
K tomu tedy směřuje moje poslední otázka. Pro kterou zájmovou skupinu tato rozsáhlá publikace na křídě vlastně vyšla?
Pochybnosti
V Ateliéru č.12 z 12. 6. 2014 PhDr. Ludvík Hlaváček ve své recenzi ukázal na jistou problematičnost koncepce výstavy Grey Gold a na příliš psychologizující záměry kurátorek, jež nemusejí být v plné shodě se záměrem autorek-výtvarnic. Všímá si obtížnosti stanovení vyzrálosti díla vzhledem k věku autora. Poukazuje na záměr kurátorek, který spočívá ve snaze vidět uměleckou tvorbu přes prizma pokročilého věku, což přesně cituje z textu Dr. Vartecké. Je mi velmi líto, ale takové snahy též považuji za zavádějící, neboť podle mých zkušeností nemají nic společného s vytvářením díla a rozhodně neukazují bohaté vnitřní světy představ jednotlivých umělkyň.
Osobně se domnívám, že ze strany kurátorek v koncepci a výkladu smyslu výstavy daleko převážil důraz sociologický nad pojetím uměleckým. Samy přiznávají, že vlastní výtvarná činnost autorek byla pro ně zajímavá hlavně vyšším věkem. Myslím, že zde opomněly z titulu svého sociologického výzkumu položit umělkyním praktickou otázku, jakým způsobem dosahují toho, že ještě tvoří, jakou na příklad mají životosprávu, jaká provádějí cvičení, jak se starají o své zdraví a případně o rodinu. To jsou pro sociologicko-psychologické pojetí tvorby otázky důležité.
Připomínám, že nejsem sama s takovými melancholickými dojmy z této publikace. Mám stále silnější pocit, že smysl té výstavy byl posunut do oblastí, s nimiž nemám nic společného, a proto se od takové publikační prezentace výstavy distancuji. Vždyť ani divák ani čtenář se o umělecké práci vystavujících žen v podstatě nic nedozvěděl.
Pozitivem je samotné uskutečnění výstavy, avšak instalace a propagace vyzněly také problematicky, jak ostatně píší jiní recenzenti...
recenze výstavy od Petry Hlaváčkové
Obsah
web zima 2019
Starým mistrům se věnujeme hned třikrát, a to v souvislosti s novou expozicí Národní galerie ve Schwarzenberském paláci a vídeňskými výstavami Albrechta Dürera a Caravaggia s Berninim. Na kontext se v další části svého seriálu o zásadních pojmech teorie umění soustředil...
Obsah
web listopad 2019
Co si počít s „epidemií“ starchitektů? Nad tuzemskou i zahraniční situací se zamýšlí Karolina Jirkalová. Laterně magice, jejímu výzkumu a výstavním prezentacím se věnuje Jan Wollner. O české egyptologii jsme hovořili s Miroslavem Vernerem. A neztrácíme s převládajícím...
Výtvarníkem roku se stal Zbyněk Baladrán
zpráva tisková web
Cenu Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2014 získal jednačtyřicetiletý Zbyněk Baladrán.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
