Nadace a její galerie
Karolina Jirkalová architektura březen 2011
Nad budoucností architektonických galerií / Koncem ledna se v pražské Galerii Jaroslava Fragnera uskutečnil kulatý stůl o budoucnosti galerií architektury, který organizovala Nadace české architektury. Přímým impulzem k otevření této diskuse byl loňský konkurz na nové provozovatele Galerie Jaroslava Fragnera v Praze a Galerie architektury v Brně. Nezájem o tento konkurz byl pro správní radu nadace velkým zklamáním.
Ke konkurzu v roce 2010 vedl správní radu nadace především fakt, že Dan Merta (Galerie Jaroslava Fragnera) i Renata Vrabelová (Galerie architektury Brno) už galerie provozovali bezmála deset let. Navíc se i z řad architektů ozývaly hlasy, že je čas na změnu, neboť zdaleka ne všechny výstavy v těchto galeriích mají dostatečnou kvalitu. Při bližším pohledu skutečně zjistíme, že zde probíhalo jen minimum tematických či jiných kurátorovaných výstav – většinu programu tvořily putovní výstavy ze zahraničí a monografické expozice jednotlivých tuzemských ateliérů. Ty však byly obsahově i finančně zcela v režii samotných vystavujících, bez kurátorského vedení. Jen málo výstavních projektů mělo ambici posunout tuzemské vnímání architektury, rozpoutat diskusi, otevřít nové možnosti architektonické tvorby a myšlení.
Do konkurzu na provozovatele Galerie Jaroslava Fragnera se přihlásili čtyři zájemci, o brněnskou Galerii architektury projevili zájem dva uchazeči. V pražské galerii nakonec zůstal Dan Merta, brněnskou galerii vede od začátku letošního roku sdružení 4AM – Fórum pro architekturu a média. Merta vyhrál konkurz s poznámkou, že je třeba sledovat, zda se nový program galerie skutečně posouvá směrem ke „spolupráci s externími kurátory na specifickém mezioborovém programu“.
Otevřené fórum
Úplně nové pojetí galerie naopak přineslo brněnské sdružení 4AM – Fórum pro architekturu a média, za nímž stojí širší skupina mladých historiků umění a architektů. Nejužší okruh sdružení pak tvoří trojice kurátorek brněnského Domu umění, které provozují Galerii architektury ve svém volném čase – Petra Hlaváčková, Šárka Svobodová a Barbora Šedivá. Nechtějí provozovat klasickou „kamennou“ galerii, ale vytvořit otevřený prostor pro současné architektonické dění – ať už v podobě výstav, diskusí, experimentů či tvůrčích workshopů. Už dnes zde funguje malá čítárna, kam může v otevírací době galerie kdokoli přijít a číst si v odborných časopisech. „Chceme, aby tu bylo živo, aby se sem lidé naučili chodit, aby tu klidně i pracovali nebo si dali s někým schůzku,“ říká Šárka Svobodová.
Sdružení je velmi aktivní i v otázkách rozvoje Brna – úspěšně se angažovalo například v kauze podzemních garáží na Zelném trhu, uspořádalo veřejnou diskusi o ambiciózním projektu Edison centra. Fóru se navíc daří do diskusí vtahovat i místní politiky, dobře vědí, že odborná veřejnost sama o sobě nic nezmůže, pokud o svém postoji nebude umět přesvědčit politiky. Další oblastí, které se 4AM věnuje, jsou nová média – obor, který se už nějaký čas vyučuje i na vysokých uměleckých školách, ale jak říká Barbora Šedivá, „nikdo vlastně moc neví, co to je“. Důraz klade sdružení především na kolaborativní aspekt nových médií, na síťovou kulturu, která může být pro komunitní život podobně důležitá jako fyzický veřejný prostor, kterým se zabývají architekti.
V březnu a dubnu bude v brněnské Galerii architektury probíhat workshop-výstava Kompaktní město, kde bude pět vyzvaných účastníků ze zemí střední Evropy postupně vytvářet tematické instalace. Každý z architektů bude mít po dobu jednoho týdne k dispozici celý prostor galerie, aby reagoval na téma kompaktního města. Galerie se tak bude postupně plnit instalacemi a návštěvníci se můžou kdykoli přijít podívat, jak práce pokračuje. První týden bude mít galerii k dispozici pražský architekt Pavel Hnilička.
Jak to bylo
V Brně se tedy podařilo nastartovat změnu, jak přesně se Galerie architektury pod vedením sdružení 4AM vyprofiluje, se však teprve uvidí, vše je na úplném začátku. Malý počet zájemců o provoz obou galerií architektury byl však pro Nadaci české architektury nemilým překvapením – domnívali se, že se konkurzu zúčastní několikanásobně víc lidí s výraznějšími projekty. Proto po půl roce od konkurzu zorganizovala správní rada nadace kulatý stůl, který měl otevřít komunikaci mezi nadací a architektonickou obcí a nastolit otázku, jaké galerie architektury tu vůbec chceme a potřebujeme a jaké jsou možnosti jejich provozování a směřování.
Pro pochopení situace v obou galeriích je však třeba vrátit se trochu do minulosti. Nadace české architektury vznikla v roce 1997 oddělením od nadace Český fond umění, organizace společné pro výtvarné umělce a architekty. Kromě finančních prostředků je NČA vlastníkem dvou historických domů – na Betlémském náměstí v Praze (mj. sídlo Galerie Jaroslava Fragnera) a na Starobrněnské ulici v Brně (sídlo Galerie architektury Brno). Oba domy jsou pronajaty a příjmy z nájmů tvoří velkou část každoročního příjmu nadace. Na druhou stranu jde o historické objekty, které vyžadují náročnou údržbu.
Architektonické galerie, které v obou objektech sídlí, dnes nadace pronajímá za symbolický roční nájem 1 Kč soukromým provozovatelům, které vybírá v konkurzu. Modelů fungování však NČA vyzkoušela několik. Původně byly obě galerie provozovány Obcí architektů, s níž uzavřela smlouvu ještě nadace Český fond umění. Po uplynutí nájemní smlouvy v roce 2000 se NČA rozhodla převzít aktivitu sama, a podílet se tak na profilu galerií. Na místa kurátorů obou galerií byly v roce 2000 vypsány konkurzy, které vyhrály Soňa Ryndová (Praha) a Renata Vrábelová (Brno). Soňa Ryndová však záhy na vlastní žádost odešla a v roce 2001 byl v konkurzu vybrán nový kurátor Fragnerovy galerie Dan Merta.
Od roku 2003 pak byly obě galerie opět pronajaty, a to stávajícím galeristům Danu Mertovi a Renatě Vrábelové. Důvodem byl jednak soulad s nadačním zákonem, podle něhož nadace nesmí podnikat, a rovněž nejasnosti ve financování mezi galeristy a nadací. V novém modelu fungování, který trvá dodnes, je veškerá odpovědnost za chod galerie jen na provozovateli (galeristovi), a to včetně financování. Nadace však nabízí zdarma prostor, dále provozní grant pokrývající energie a také možnost ucházet se v grantovém řízení nadace o další podporu.
K čemu je nadace
Jedním z hlavních poselství lednového kulatého stolu bylo, že NČA je jen správcem majetku, který patří celé architektonické komunitě. Je proto potřeba otevřít co nejširší diskusi, aby se mohla sama architektonická obec vyjádřit, jak chce se svým majetkem naložit. Podle statutu je účelem nadace podpora architektury: „K dosažení uvedeného účelu NČA zejména vytváří podmínky pro vznik a prezentaci architektonických děl a pro propagaci architektury jako tvůrčího oboru.“ Každopádně však jde o nadaci, to znamená o subjekt, který nerealizuje vlastní projekty, ale soustřeďuje a dále získává finanční prostředky a poskytuje je „ve formě grantů, stipendií a nadačních příspěvků fyzickým i právnickým osobám“.
Základem majetku nadace jsou již zmiňované dva historické domy v Praze a Brně, kde zároveň sídlí architektonické galerie. Domy jsou na jednu stranu zdrojem příjmů, na stranu druhou stojí jejich údržba nemalé finance. Galerie pak pro vystavování nejsou příliš vhodné, nemají přirozené osvětlení a je nemožné do nich dopravit větší objekty. Provozovatelům sice nadace nabízí prostor zdarma i provozní grant, jinak si však musí veškeré finance sehnat sám, včetně svého platu. Tato skutečnost byla zřejmě jedním z hlavních důvodů malého zájmu o konkurz – málokterý člověk v sobě spojuje odbornost a kurátorské nadání se schopností sehnat dostatečné množství financí.
Jak dál?
Možností, jak se k této situaci postavit, je hned několik. Kromě stávajícího modelu je možné se vrátit ke způsobu, jakým nadace přistupovala ke galeriím před rokem 2003 – tedy zaměstnat v každé z galerií kurátora nebo mu alespoň poskytnout honorář, který by pokryl jeho životní potřeby. Mohl by se tak plně věnovat programu galerie a jeho naplnění. Za takových podmínek by pozice galeristy jistě přilákala mnohem víc zájemců z okruhu historiků a teoretiků architektury a možná i veřejně aktivních architektů. Je také možné mít jen jakéhosi správce a dát galerie volně k dispozici všem zájemcům – v podstatě vypisovat konkurzy na jednotlivé termíny, třeba dvouměsíční, zároveň s malým grantem na realizaci výstavy. Tak funguje například galerie VŠUP. Našlo by se však vůbec v architektonické komunitě dost zájemců? Měly by výstavy lepší kvalitu než dnes? Neprobíhaly by v galerii jen přehlídky prací jednotlivých ateliérů?
Pak jsou tu ještě radikální cesty. Například rezignovat na vlastní galerie a jejich prostory komerčně pronajmout. Získané peníze by pak byly rozděleny v rámci otevřených grantových řízení. Galerie jsou však komerčně jen těžko pronajmutelné a takto získané prostředky by nebyly nijak velké. Další radikální možností je oba (nebo jen jeden) domy prodat a na místo toho postavit nový objekt, který by více vyhovoval výstavním účelům. I tato cesta však naráží na ekonomické limity – není jisté, zda by se za částku z prodeje podařilo novou galerii postavit. Nad otázkou budoucnosti svých galerií se chce správní rada nadace znovu sejít koncem února. Kulatý stůl byl jen zahájením dialogu s architektonickou veřejností, který by měl i nadále pokračovat.
V České republice neexistuje ani jedna příspěvková organizace, která by se věnovala výhradně architektuře. Výtvarnému umění se naproti tomu věnuje několik desítek galerií či muzeí, které jsou zřizovány buď městem, krajem, či přímo ministerstvem kultury. Už proto by mělo smysl pokusit se prosadit vytvoření plnohodnotného centra architektury, které by mělo dlouhodobou a jistou podporu z veřejných rozpočtů. A nejen pro výstavní, ale i pro vědeckou a experimentální činnost. Nadace české architektury by se mohla stát jeho spoluzřizovatelem. Získat pro tento záměr konkrétní politickou podporu je náročný a dlouhodobý úkol. Měli bychom se však o to pokusit.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?