Jen smutek a touha

Michal Novotný recenze září 2016

Roman Štětina v ostravském Platu / Roman Štětina se v posledních dvou letech stal pravděpodobně mezinárodně nejznámějším českým umělcem do třiceti let. Důvodem není ani tak Cena Jindřicha Chalupeckého z roku 2014, která má stále spíše lokální než evropský vliv. Více asi pomohla cena z frankfurtské Städelschule, továrny na budoucí umělecké hvězdy, kterou mu minulý rok udělil sám Douglas Gordon. Hlavním důvodem ale určitě bude neslábnoucí zájem mezinárodních kurátorů o jeho práci, který svědčí o její schopnosti promlouvat k mezinárodnímu publiku, a zároveň přitom neztratit pečeť geopolitické či národní identity. Ta je totiž stále v současném umění nesmírně důležitá. Štětina tak má potenciál stát se tím jedním českým umělcem, kterého si mezinárodní kurátor vybere do připravované skupinové výstavy nebo programu své instituce. Daří se mu totiž už v poměrně mladém věku to, co již předtím Evě Koťátkové, Dominiku Langovi nebo Zbyňku Baladránovi a co platí za recept na úspěch již od dob Jána Mančušky: pracovat s lokálním obsahem současnou mezinárodní formou a přitom si vytvořit svébytný rozpoznatelný styl. Zní to sice jednoduše, ale vybalancovat onu autonomii se srozumitelností – navíc často ve vztahu k někomu, kdo náleží zcela odlišnému kulturnímu kontextu – není vůbec snadné.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné