I Love 69 Pogejů
Hana Beranová portfolio březen 2010
Před třemi lety jsem poprvé viděla koncert kluků s vtipným a velmi vypovídajícím názvem I Love 69 Popgejů. Dosud si pamatuji tu energii, čichový vjem i obscénní refrény jako „Strčím ti ho do análu“, „Do kostela s tebou nikdy nepudu“ nebo „Dej mi pusu na péro“, doprovázené tím, že se kluci rozhodně nestyděli svlékat a vystrkování pozadí bylo tou zdrženlivější formou jejich tanečních kreací. To vše doplněné ryze kreativními lo-fi modely ve stylu neobyčejného diska.
Píše se rok 2001 a v tu dobu ještě neznámá formace s názvem Popgejové ve složení Jakub Adamec, Pavel Pernický a Zdeněk Vichr poprvé vystupuje před veřejností na rodném Valašsku. Časem si mění název na 69 Popgejů a v roce 2005 se po rozšíření o Petra Štarka definitivně přejmenuje na I Love 69 Popgejů, a tak nastupuje na svou neuhasínající a stále se zrychlující dráhu.
„Audiovizuální fyzická, barevná elektro-punková performance, věčně čerstvý campingový dekadancefloor. Podklady z kláves pumpují různou rychlostí v různých stylech mix diska a punku, country a náboženské muziky, elektro s cirkusem.“ Tak se sami definují a jejich definice se budu raději držet, protože lépe tento žánr asi nikdo nevysvětlí. Popgejovští studenti Petra Lysáčka a Jiřího Surůvky skvěle doplnili již tak bizarní ostravskou scénu, kde je radno zajít do „nonstopáče“ a kalit až do rána.
Ostatně estetika nonstop barů je častým prvkem vizuální části popgejovského tvoření, vytváření, mixování, instalování, montování a improvizování. Taktéž pornografie a kýč se v jejich rukou dostává do pestrobarevného pouťového kolotoče nebo konkrétněji centrifugy, kdy se všichni baví do vyčerpání sil. Performance Popgejů levitují někde mezi všemi uměleckými žánry, hudbou počínaje a instalací konče. Tento mix není v současném umění ničím ojedinělým, ale jde vždy o jeho provedení a ráznost. Expresivní nabuzené performance Popgejů jsou v českém prostředí značně originální.
Za svou devítiletou existenci si vybudovali pevné místo na české umělecké scéně, což dokazuje i fakt, že před rokem dostali prostor k výstavě v pražské Špálově galerii a jejich debutová deska by měla každým měsícem vyjít na nezávislé značce Arty Maniac Discs.
Konečně je tady někdo, kdo umí rozproudit krev v žilách a nastolit čas pro zábavu ve světě, kde se všichni tváří tak vážně. Proti gustu žádný dišputát, možná že i vás zvednou ze židle, ale mě už při prvním setkání přesvědčili svým neuvěřitelným humorem a jistým ignorováním uměleckého světa. Jejich přednostmi jsou spontánnost a talent na improvizaci. Pokud chcete znát význam slova „nekonvenční“, doporučuji zhlédnout pestrou zábavu v režii I Love 69 Popgejů.
P. S.: Pro dokreslení popgejovské atmosféry, která se prostě nedá popsat, jsem vybrala komentář z jednoho nejmenovaného blogu: „I Love 69 Popgejů. Moje první živá zkušenost s touhle kapelou. Perverznější elektropunk se nerodí nikde jinde na světě. Jenom v Ostravě. Klávesák s koňskou hlavou na hrudi a polonahej blázen s cédéčkem na krku sjížděj riffy ze starejch počítačovejch her a do toho řvou: ,Ahoj, ahoj...‘ Divil jsem se. Ale fakt mě to chytlo. Já sem tancoval, bavil se a smál! A nešlo s tím přestat. Prostě v sobě něco maj. Vobnažujou naše podvědomý zvířecí choutky a nutěj nás zahodit zábrany. Po třetí písničce sem měl chuť se svlíknout, pomazat se hovnama a recitovat Žáčka. Freud by měl z Popgejů VELKOU radost.“
Audiovizuálně performerská skupina I Love 69 Popgejů vznikla v roce 2001. Jejími základními kameny jsou Jakub Adamec (1981) a Pavel Pernický (1985), absolventi ateliéru Petra Lysáčka na Ostravské univerzitě. V letech 2005–2007 skupina provozovala galerii Strážná věž, jejíž klubovna byla na podzim 2008 k vidění na výstavě ostravského umění Aloha Ovar Nuova v Galerii Václava Špály. Ve stejném roce vystavovali Popgejové v Praze na souborné výstavě INTRO 518 TEĎ 69 TEĎ* TEĎ 180 BONUS Q TRACK!, která tematizovala vztah hudby a výtvarného umění. V žižkovské Galerii 35m2 také svedli pod vedením kurátorky Hany Beranové souboj s brněnskou skupinou Anymade. V listopadu 2009 byli Popgejové jmenováni nejzajímavějším projektem hudební přehlídky Malá alternativa.
Eliška Konečná
Alžběta Cibulková portfolio červenec 2021
Rukodělná tvorba, důraz na tělesnost, na smyslové a haptické působení, skrytá narace nebo fantaskní stylizovaná figurace, to vše jsou tendence, které se dnes často objevují v tvorbě současných mladých umělkyň a umělců. Nejinak je tomu také v případě Elišky Konečné,...
Jozef Mrva ml.
Peter Sit portfolio červenec 2022
Mrvov záber sa rozprestiera niekde medzi topológiou a špekulatívnou filozofiou. Autorov vzrastajúci záujem o topológiu, teda odbor matematiky, ktorý sa zaoberá povrchom ako takým, sa neskôr zameral konkrétnejšie na problematiku teórie uzlov, ktoré začal používať v dielach ako
Jakub Hájek a František Hanousek
Michal Novotný portfolio prosinec 2021
Za poslední dva roky se tvorba Jakuba Hájka a Františka Hanouska proměnila téměř k nepoznání. Podobně jako celé současné umění, které přešlo od postinternetového okouzlení technologickým, nelidsky dokonalým povrchem k osobní citové investici vtělené do rukodělného,
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?