Divoký jihovýchod

Vít Vlnas názor září 2007

Psali tuhle v novinách, že prý zatímco Češi vesele jezdí utrácet do Vídně i do Alp, Rakušané se k nám o prázdninách nijak nehrnou. Rakouští důchodci havarovavši s autobusem kdesi u Rožmberka se úpěnlivě dožadují rakouských lékařů, neboť nevěří domorodým šamanům. Koneckonců, co čekat od lidí, kteří jim rozbili Rakousko (téhle hlouposti koneckonců dodnes věří i někteří Čechové)? Připočtěme k tomu fakt, že o jaderné energii toho ví každý zelinář z Freistadtu zjevně víc než Dana Drábová, a máme žánrový obrázek vzájemného nepochopení jedna radost.

Jenomže já se těm Rakušanům od jisté doby nedivím. Bohemistickými studiemi se ve Vídni zabývá vědecká instituce s názvem Ústav pro studium jihovýchodní Evropy. Věřte, že nejde o zeměpisnou anomálii, nýbrž o setrvalý stav kolektivní mysli. Měl jsem onehdy tu čest přivítat v Praze jednoho důležitého pána z význačného vídeňského nakladatelství. Ten dobrý muž jel tak dlouho na jihovýchod, až se ocitl v Praze. Poprvé, jak neopomněl zdůraznit. Už skutečnost, že v Holešovicích stojí nádraží, ho uvedla do euforie: tak markantní projev civilizace v hlubinách Balkánu neočekával. Následně se naštěstí ukázalo, že pán z Vídně pije pivo. Ujistil jsem ho, že stejně jako v císařské metropoli máme i v Praze restaurace. Byl nadšen. Když jsme se však vzhledem k množství popíjejících domorodců neuchytili ani ve čtvrté hospodě, změnilo se nadšení ve zmatek. Muž z Vídně totiž četl v Kronenzeitung, že hospody v Praze zejí prázdnotou, poněvadž lidé nemají na pivo peníze a pivo je zde drahé a navíc zřejmě i radioaktivní, i když tím posledním si snad nebyly úplně jisté ani dotyčné noviny. Z Vídeňana se vůbec vyklubal bystrý pozorovatel. Během dne si všiml, že v Praze jsou tramvaje, divadla, domy, a dokonce internetové kavárny: k těmto kulturním výdobytkům mi nyní blahopřál tak srdečně, jako kdybych za ně byl osobně zodpovědný. Potěšilo mě to a prozradil jsem mu, že v Čechách máme i konzervy, injekce a veterináře. Svého času jsem s tím měl velký úspěch u francouzského kolegy, který měl obavy, jestli nejsem příliš unavený z šestihodinového časového posunu při letu z Prahy do Paříže. Muž z Vídně se uklidnil. U čtvrtého piva přestal kontrolovat radioaktivitu a u šestého čistotu sklenice. Jsem si jist, že domů na severozápad se vrátil jako přesvědčený zastánce evropské vzájemnosti.

I když tou Evropou bych si v jeho případě tak jistý nebyl. Ale ruku na srdce: vy byste chtěli mít hned za hranicemi etiopský jaderný reaktor?

Podělte se:

Jenom předměstí Vídně?

Vít Vlnas výstava březen 2020

Příprava stálých expozic ve veřejných sbírkových institucích je svébytným žánrem uměleckohistorické práce a zároveň stěžejní položkou v jejich na širokou veřejnost zaměřené činnosti. Shodou okolností se u nás za poslední dobu sešly hned dvě expozice věnované...

O užitečnosti uměleckých historiků

Vít Vlnas úhel březen 2014

S postupem bojů druhé světové války hlouběji do nitra Evropy sílily v demokratických zemích snahy zabránit ničení a rozkrádání uměleckých památek a postarat se o ohrožená díla přímo ve frontovém pásmu. V USA vedlo toto úsilí v červnu 1943 k oficiálnímu ustavení Komise...

Malíři stínu zbavení

Vít Vlnas knižní recenze listopad 2018

Zatím nejrozsáhlejší publikace věnovaná malířství 17. století v Čechách nese název Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680 a představuje společné dílo historika umění Štěpána Váchy a specialistky na výzkum raně novověkých písemných pramenů k...