Co dělá Sdružení kritiků?
Anežka Bartlová zprávy květen 2019
Praha – Po vyhlášení výše přidělených kulturních grantů na letošní rok se, stejně jako v minulých letech, zvedly protestní hlasy. Nejhlasitěji si stěžovalo Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, kterému byla pro letošek – po několikerém varování z minulých let – grantová podpora zcela upřena. Sdružení žádalo o finance na celoroční provoz své Galerie kritiků sídlící v pražském paláci Adria. Následovalo několik otevřených dopisů, jimiž na výsledky grantového řízení reagovala předsedkyně sdružení Vlasta Čiháková-Noshiro a odpovídali jí zástupci dvou v dopisech očerněných organizací – Společnosti Jindřicha Chalupeckého a Spolku Skutek.
Sdružení kritiků žádalo na celoroční program Galerie kritiků Magistrát hl. m. Prahy (MHMP) i Ministerstvo kultury (MK ČR), podporu však nezískalo. Komentář grantové komise MHMP např. poukazoval na nepřesnosti v určení využití financí, nejasnou roli kurátorky výstav a celkově nedostatečné rozpracování grantového projektu. Již v minulých letech přitom Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků čelilo podobným výtkám ze strany komise, v roce 2017 například nebyl sdružení udělen víceletý grant (od MHMP), vloni pak dostalo Sdružení kritiků od MHMP podporu „pouze“ 500 tisíc (oproti žádosti na téměř 900 tisíc korun) s tím, že je potřeba, aby proběhly výraznější změny.
Letošní kauza dostala krycí název „umění nebo porno“, podle argumentace, kterou Čiháková-Noshiro použila v dopise ministru kultury Staňkovi. V něm si za příklad „porna“, které MK ČR finančně podporuje, vybrala loňskou finalistku Ceny Jindřicha Chalupeckého Kateřinu Olivovou, což spojuje s tím, že na CJCh státní podpora čerpána byla, kdežto na program Galerie kritiků nikoliv. Obviněn byl i Spolek Skutek, který se podle Čihákové-Noshiro snaží o likvidaci a „dehonestaci“ Ceny kritiky za mladou malbu. Na (mírně překroucená) obvinění z dopisu ministrovi reagovali zástupci obou organizací dalšími otevřenými dopisy (vše je k přečtení na Artalk.cz), kde Karina Kottová (za Společnost Jindřicha Chalupeckého) a Jiří Ptáček (za Spolek Skutek) vysvětlují a uvádějí věci na pravou míru. Další reakce ze strany Čihákové-Noshiro už kolovaly pouze e-maily a hrají na čistě osobní rovinu. Celou kauzu to tak posunulo do roviny útoku a obrany, nikoliv věcné diskuse, která by s ohledem na kritiku činnosti Sdružení byla na místě.
Připomenout je možné též problémy kolem fungování Ceny kritiky za mladou malbu, již sdružení každoročně uděluje. V roce 2017 odstoupila na protest proti neprofesionální organizaci a způsobu jednání k finalistům i komisi tehdejší porota a své rozhodnutí veřejně komentovala pro server Artalk.cz. I tehdy se posléze rozpoutala polemika mezi Čihákovou-Noshiro a zástupci poroty, respektive Spolkem Skutek, který byl předsedkyní sdružení nařčen z pokusu o ovládnutí Ceny kritiky za mladou malbu – zřejmě proto, že jedním z rezignovaných porotců byl tehdejší předseda Skutku Petr Dub.
Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků funguje od roku 1991, kdy vzniklo s cílem zastřešit českou sekci AICA (Mezinárodní asociace kritiků umění), souběžně však začalo vyvíjet i vlastní výstavní činnost. Nehledě na rozpor, kdy organizace zaštiťující výtvarné kritiky zároveň vystavuje, byla snaha o oživení dosud spíše hibernující české sekce AICA vítaná. Ta byla totiž (tehdy jako československá AICA) dokonce jednou ze zakládajících buněk nově vzniklé mezinárodní organizace u samotného jejího vzniku na shromáždění UNESCO v Paříži v roce 1948. Od té doby s větší či menší členskou základnou československá AICA přežila až do revoluce. Krátce před listopadem 1989 byla znovu obnovena a pod vedením slovenské kritičky Ludmily Peterajové odjela delegace kritiků na sjezd AICA do Moskvy a Tbilisi. Na počátku 90. let ale UNESCO od dosavadní záštity celé AICA odstoupilo, což vedlo k nutnosti změn ve vnitřní struktuře, které podnítily mimo jiné i vznik Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, které se ujalo české sekce.
Vlasta Čiháková-Noshiro je předsedkyní sdružení již od počátku, dlouhou dobu byla též předsedkyní české sekce AICA. Tou je nyní kurátorka Galerie hlavního města Prahy Hana Larvová, která však sama nepublikuje, ani není jinak aktivní na poli výtvarné kritiky. Současná členská základna Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků není známa. Závěrečná zpráva za rok 2016 nabízí pouze číslo 180, o jehož přesnosti lze však pochybovat. Přehled počtů členů české sekce AICA není ve zprávě uveden vůbec.
V zápisu z Valné hromady Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků z počátku ledna 2016, kde byly schvalovány nové stanovy (podle NOZ), se dočteme, že předsedkyně české sekce AICA Hana Larvová (jinak též místopředsedkyně Sdružení kritiků), dostala za úkol prověřit možnost osamostatnění sekce do nezávislého spolku. Tím by se AICA vymanila z područí sdružení a mohla by vyvíjet samostatnou činnost, žádat o granty atp. To se podle vyjádření, které má Art+Antiques k dispozici, zatím nestalo. Larvová to vysvětluje tako: „Česká sekce AICA nedisponuje žádnými finančními zdroji, aby mohla vyvíjet samostatnou činnost. To je také důvod snah o získání samostatného právního statutu. To se zatím nedaří, protože to podmiňuje vybudování vlastní administrativy a správního aparátu. Z toho vyplývá, že financování dramaturgie Sdružení kritiků se České sekce AICA přímo nedotýká, uvedení AICY u vybraných projektů, většinou zahraničních, [funguje] ve smyslu jejich záštity, nikoliv finanční účasti.“ Na prosbu o vyjádření k dopisům, jež Čiháková-Noshiro zaslala médiím, Larvová odpověděla: „Písemná vyjádření paní dr. Čihákové, která zmiňujete, jsou jejím osobním stanoviskem k danému problému.“ Zdá se tedy, že ani v takto úzce provázaném vedení (Larvová je místopředsedkyní sdružení, Čiháková-Noshiro je pro změnu místopředsedkyní české sekce AICA), nepanuje jednotný názor.
Vzhledem k provázání s profesní organizací sdružující výtvarné kritiky je též vysoce problematické, že je činnost Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a Galerie kritiků zčásti komerční. Podle Závěrečné zprávy z roku 2016 tak „realizované výstavní plány svědčí o organizační a sběratelské spolupráci s privátními galeriemi i veřejnými institucemi, kam po ukončení výstav odcházejí exponáty na návrh nákupů do sbírek“. Rozhodnutí komise pozastavit podporu Sdružení kritiků tak můžeme chápat jako šanci dát všechny zmíněné nesrovnalosti, konflikty zájmů a další problémy do pořádku dříve, než bude další činnost financována z veřejných zdrojů. Tak, aby se snad konečně naplnila „vize“ sdružení formulovaná v již zmíněné Závěrečné zprávě 2016: „Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, v budoucnu transformované v polyfunkční teoretické centrum, spojené s Galerií kritiků, je profesionální institucí, která je však nedílnou součástí neziskového sektoru. Sdružení funguje jako jedinečná platforma pro setkávání výtvarných kritiků a teoretiků a realizaci jejich profesních debat.“
Chalupecký potřicáté
Anežka Bartlová recenze listopad 2019
Rámcem, který do značné míry určuje přehlídku sedmi finalistek a finalistů (včetně všech členek skupiny Comunite Fresca) je tentokrát společně sdílené prostředí: Životní, sociální, fyzické (materiálové), mediální… Kurátorky spolu s umělkyněmi a umělci se v ...
Je těžké říct, čí je to vlastně výstava
Anežka Bartlová rozhovor listopad 2020
Rozhovor s Isabelou Grosseovou a Jesperem J. Alvaerem se ohlíží za jejich víc než patnáctiletou společnou tvůrčí praxi a zejména aktuálními dvěma výstavami. Jednou z nich je samostatné dílo prezentované v rámci bienále Ve věci umění v pražském hotelu Panorama, druhou pak...
Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky
Anežka Bartlová portfolio červenec 2020
Proutkaři a výzkumníci / Pracovní skupina (pozn. 1) pro výzkum mimosmyslové estetiky vznikla za účelem zkoumání, mapování (pozn. 2) experimentálního ověřování (pozn. 3) a částečně popularizace (pozn. 4) výzkumu parapsychologických směrů.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?