Čepan revisited
Anežka Bartlová zprávy září 2018
Bratislava –Slovenská cena pro umělce mladší čtyřiceti let Cena Oskára Čepana (COČ) na začátku července oznámila jména čtveřice finalistů. Letos bude o vítězství bojovat Lucie Mičíková, Adam Novota, Emília Rigová a Boris Sirka.
Nejmladší z pětice, Lucie Mičíková (*1986), vystudovala Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě (VŠVU) v ateliéru Ilony Németh na katedře intermédií. Ve své tvorbě se věnuje především instalacím, které komponuje z vlastních maleb na papíře, její oblíbenou metaforou je proudění a plynutí spojené s obrazem řeky, proplétající se mezi metaforou geografického útvaru a metafyzické podstaty neuchopitelnosti. Mičíková ve svých výstavách také často pracuje s literární předlohou. Tuzemské publikum ji mělo šanci vidět na výstavě Silver Wave v Oblastní galerii Liberec (2017), na výstavě Permanent flow v jihlavské galerii (2017), v Jelení (2016) či Galerii 35M2 (2015). Dále vystavovala v bratislavské HIT Galerii a v menších galeriích ve Vídni i Berlíně.
Adam Novota (*1984) je absolventem ateliéru Anny Daučíkové a KissPala Szálbolcse rovněž na katedře intermédií VŠVU. Ve svých pracích se věnuje především fenoménům každodenního života, svou kamerou sleduje jejich poetičnost. V roce 2014 zorganizoval jediný ročník festivalu Tutti frutti v Trnavském mýtě v Bratislavě. V nedávné době vystavoval v Nové Cvernovce (Seven Billion Robinsons on the Island called Earth, 2017).
Další finalistka Emília Rigová (*1980) vystudovala na Akademii umenia v Banskej Bytrici, kde obhájila doktorát u sochaře Juraje Sapara. Ve své práci se věnuje především performanci, jíž upozorňuje na problémy identity a segregace Romů (nejen) na Slovensku. Rigová vystavovala na výstavě O kosmos hino kalo (Moravská galerie, 2017), účastnila se i série výstav Constant Metamorphosis (2016/2017) a mnoha dalších výstav na Slovensku, ale i v Praze, Berlíně či Vídni.
Posledním z finalistů je Boris Sirka (*1981), který vystudoval Fakultu umení a designu na Univerzitě v Košicích u Rudolfa Sikory a Zbyňka Prokopa. Jeho doménou je kresba a malba emočně vypjatých motivů na hranici brutální reality a neklidného snění o ženách, vlčicích a opuštěných krajinách. Sirka vystavuje v domácích Košicích, Nitře, ale letos se představil i českému publiku v projektu Ko-shické metro v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem.
V porotě Ceny Oskára Čepana zasedli letos Rainer Fuchs, šéfkurátor vídeňského Muzea moderního umění, dále nizozemská kunsthistorička a kurátorka Lora Sariaslan, nizozemská umělkyně a kurátorka Kiki Petratou a Michal Novotný, kurátor a umělecký ředitel pražské galerie Futura. Do celkového lichého počtu měla porotu doplnit Dorota Kenderová, ředitelka Východoslovenské galerie, kde se bude letos konat jedna z laureátských výstav, ta ale na funkci rezignovala z obavy ze střetu zájmů. Jeden z finalistů je totiž její blízký přítel. Komise tak nebude moci hlasovat a jméno vítěze/vítězů vzejde z konsenzu. Výstava finalistů letos proběhne v prostorách bývalého bratislavského obchodního domu Dunaj na Námestí SNP.
Po loňské krizi je zajímavé podívat se blíže i na proměny v samotné organizaci COČ. Mezi novinkami jsou i změny v pravidlech soutěže, které dovolují prezentovat na finálové výstavě i dílo, které vzniklo (nebo bylo v procesu tvorby) již před přihlášením do soutěže. Jak uvedla pro Denník N kurátorka letošní výstavy Lucia Gregorová Stach, souvisí to s posunutým termínem – na realizaci mají finalisté pouze dva a půl měsíce. Další novinkou je, že finalista může být ze soutěže vyloučen, pokud poruší pravidla – v loňském roce vznikla diskuse právě ohledně nerozlišitelnosti jednotlivých děl a jejich novosti.
Po rozsáhlé kritice, kterou nejdříve v rámci výstavy a poté i na finálovém ceremoniálu adresovali finalisté/laureáti organizátorům (připomeňme si, že výstavu pojali jako instalaci prolínajících se děl namísto oddělené soutěžní prezentace), bylo napínavé, zda vůbec a v jaké podobě bude COČ pokračovat. Na výtvarné scéně se spekulovalo, že Slováci budou oproti české Ceně Jindřicha Chalupeckého napřed a převedou ji na bienální rytmus, případně se vydají po cestě méně stavící na prestiži a více na spolupráci napříč scénou současného slovenského umění. Tyto dohady se ale nakonec ukázaly jako nepodložené spekulace. COČ nicméně prošla změnou koordinátora a též ředitel Nadace – Centrum súčasného umenia (NCSU) Christian Potiron ohlásil odchod a na jeho místo počátkem července nastoupila Lucia Gavulová. Gavulová je kurátorkou Slovenské národné galérie – v roce 2016 například připravila výstavu Uchovávanie sveta – Rituál múzea v digitálnom veku (viz AA2/2016), v minulosti koordinovala jeden z ročníků COČ, a má tedy s fungováním specifické instituce zkušenosti.
Jedním z kroků, které na novou ředitelku a koordinátorku COČ čekají, je zlepšení komunikace – a to jak směrem ven, tak i mezi organizátorem a finalisty. Na chybějící a nefunkční komunikaci si stěžovali nejen loňští finalisté, ale ozývala se postupně i od laureátů z předchozích let. Oslovení vítězové z minulých ročníků shodně Art+Antiques potvrdili, že je současní organizátoři neoslovili a nepokusili se zjistit, v čem přesně spočívaly problémy.
Dalším kritizovaným bodem (nejen loňska) bylo množství financí na přípravu díla a na instalaci, ale i výše odměny. Nadace se pokusila situaci řešit tím, že se na spoluorganizaci domluvila se společností Collective, která zajišťuje prodej uměleckých děl. Jak informoval měsíčník Kapitál, majiteli Collective jsou moderátorka Silvia Kušnírová a oligarcha Peter Lukeš, podnikatel v IT technologiích. Na webových stránkách platformy Collective je COČ uvedena mezi hlavními projekty. Oproti dřívějšímu sponzorovi, bance J&T, je tak pozadí méně čitelné, nicméně alespoň pro tento rok trochu stabilnější – vítěz získá odměnu 3000 eur (tedy o 400 eur více než v minulých letech).
Chalupecký potřicáté
Anežka Bartlová recenze listopad 2019
Rámcem, který do značné míry určuje přehlídku sedmi finalistek a finalistů (včetně všech členek skupiny Comunite Fresca) je tentokrát společně sdílené prostředí: Životní, sociální, fyzické (materiálové), mediální… Kurátorky spolu s umělkyněmi a umělci se v ...
Je těžké říct, čí je to vlastně výstava
Anežka Bartlová rozhovor listopad 2020
Rozhovor s Isabelou Grosseovou a Jesperem J. Alvaerem se ohlíží za jejich víc než patnáctiletou společnou tvůrčí praxi a zejména aktuálními dvěma výstavami. Jednou z nich je samostatné dílo prezentované v rámci bienále Ve věci umění v pražském hotelu Panorama, druhou pak...
Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky
Anežka Bartlová portfolio červenec 2020
Proutkaři a výzkumníci / Pracovní skupina (pozn. 1) pro výzkum mimosmyslové estetiky vznikla za účelem zkoumání, mapování (pozn. 2) experimentálního ověřování (pozn. 3) a částečně popularizace (pozn. 4) výzkumu parapsychologických směrů.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?