31. ročník Chalupeckého
Přelom roku představuje pro Společnost Jindřicha Chalupeckého období vyhlašování – v rozmezí šesti týdnů proběhlo jak udělování Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019, tak oznámení finalistů letošního ročníku. Držitelem ceny se stal počátkem prosince Andreas Gajdošík (1992).
Jeho Nelidské zdroje byly ze všech projektů představených ve finále nejotevřeněji politicky aktivistické – dílo mělo podobu virtuálních duplikátů webových zpravodajských serverů mediální skupiny MAFRA spjaté s Andrejem Babišem, jehož jméno bylo v textech automaticky nahrazováno označeními jako „pán této redakce“ apod. Porota ve zdůvodnění ocenila, že autor „přistupuje kriticky k současným mocenským politickým strukturám a snaží se je nabourávat pomocí jejich vlastních nástrojů. Kromě aktivního zájmu o společenské dění rovněž rozvinul vlastní umělecký jazyk, který se vyznačuje hloubkou, upřímností a poetičností“. Převzetí ceny Gajdošík doprovodil solidárním gestem, když vyjádřil záměr se o finanční ocenění i zahraniční stáž, která vítězi náleží, rozdělit s ostatními finalisty.
Mezinárodní porota v totožném složení pak pro rok 2020 z více jak 80 zaslaných portfolií vybrala šestici finalistů: Jakuba Chomu, dvojici Anna Slama a Marek Delong, Marii Tučkovou, Jiřího Žáka a kolektiv Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky ve složení Matěj Pavlík, Jan Kolský, Peter Sit a Vojtěch Märc. Standardně má CJCH finalistů pět, z minulého ročníku však přechází do aktuálního Alma Lilly Rayner, která se loni nemohla finále zúčastnit ze zdravotních důvodů.
Jakub Choma (*1995) studuje v malířském ateliéru na pražské UMPRUM. Ve svých asamblážích, objektech a instalacích často kombinuje organické a technické materiály, v nichž uplatňuje odkazy k digitálnímu prostředí.
Výstavně nejzkušenější z finalistů je dvojice Anna Slama (*1991) a Marek Delong (*1986). Jejich práce bývá spojována s obnoveným zájmem o zvýšenou citovost v současném umění někdy označovaným jako „emoromantic turn“. Jimi vytvářené imaginativní až pitoreskní instalace – jejichž součástí jsou textilní objekty, malby či videa – mnohdy využívají fantastické, pohádkové či magické obrazotvornosti. Profil dvojice jsme přinesli v AA 9/2019.
Důraz na emotivnost a intimitu je vlastní tvorbě Marie Tučkové (*1994) studující na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu. Její tvorba, v níž často figurují alter ega (Ursula Uwe, Bunny…), má autobiografickou povahu a prostředí jejích instalací většinou doplňují skupinové performance a zvuková, hudební či textová složka.
Umělecký výzkum je strategií Pracovní skupiny pro výzkum mimosmyslové estetiky, která sestává z tří umělců, Jana Kolského, Matěje Pavlíka a Petera Sita, a teoretika Vojtěcha Märce. Kolektiv, který se poprvé představil v roce 2017, pracuje s atraktivním a ambivalentním tématem z dějin vědy – česko-slovenskou psychotronikou a psychoenergetikou.
U Jiřího Žáka (*1989) porota ocenila schopnost pohybu mezi analytickým a poetickým pojetím uměleckého výzkumu. Formou videoinstalace, videoeseje či experimentálního hraného filmu se v něm zpravidla zaměřuje na kritickou reflexi témat historie i dneška (např. vývoz českých zbraní na Blízký východ), nověji pak na environmentální tematiku. Žákův profil, shodou okolností z pera dalšího letošního finalisty Vojtěcha Märce, jsme přinesli v AA 5/2019.
Alma Lily Rayner (*1984), původem z Izraele, je absolventkou AVU. Značný ohlas zaznamenala její výstava Předměty, které mi otec strkal do vaginy (2017) v pražské Artwall. Přes osobní východiska dovede témata týkající se sexuality, těla a zneužívaní moci nad druhými artikulovat jako komplexnější společenský problém.
Hostem podzimní výstavy finalistů, která se uskuteční v Praze ve Veletržním paláci, bude dvojice umělkyň Pauline Boudry a Renate Lorenz – představí novou adaptaci (video)performance Telepathic Improvisation. Umělkyně usazené v Berlíně se v loňském roce představily ve švýcarském pavilonu na Benátském bienále s videoinstalací Moving Backwards využívající tanec a choreografii.
Editorial
Tomáš Klička editorial červen 2022
První číslo ART ANTIQUES (tehdy ještě s &) vyšlo v červnu roku 2002, tedy už před těžko uvěřitelnými dvaceti lety. Historie našeho časopisu je tak objemná, až je takřka nepřehledná.
Falza a spol.
Tomáš Klička výstava prosinec 2021
Padělané umění všeobecně považujeme za cosi podřadného. Za běžných okolností leží uklizené hluboko v depozitářích a raději se o něm příliš nemluví. Nyní se ale hned na dvou výstavách ocitlo v centru pozornosti: ve Šternberském paláci Národní galerie a v Galerii...
Editorial
Tomáš Klička editorial červenec 2022
Návštěva jakékoli výstavy je vedle duševního výkonu často i výkonem fyzickým. Své o tom vědí zejména návštěvníci rozsáhlých mezinárodních přehlídek typu bienále. Hned několik vám jich přinášíme i v tomto letním čísle.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?