Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře nebude
Josef Ledvina zprávy září 2017
Praha – Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře v tomto volebním období schválen nebude. Přestože bylo přijetí zákona, který „odstraní nedostatky dnešních příspěvkových organizací, odpolitizuje je a zajistí jejich stabilní financování“, součástí programového prohlášení vlády a objevilo se znovu v legislativním výhledu vlády na roky 2015–2017, ministerstvo kultury jej nepředložilo. Podle posledních vyjádření ministerstvo vedené Danielem Hermanem (KDU-ČSL) dospělo k překvapivému závěru, že nová právní norma není potřeba.
Problémů, jež měl nový zákon vyřešit, je přitom celá řada. Zřízení správních rad, jež by odvolávaly a jmenovaly ředitele na základě přesně stanovených pravidel, mělo zvýšit politickou nezávislost kulturních institucí. Ředitelé měli také získat větší autonomii v oblasti financí. Dlouhodobě kritizován je rigidní systém tarifních platů, stejně jako platná rozpočtová pravidla pro příspěvkové organizace, která znemožňují dlouhodobější finanční plánování. Ředitelé totiž v současnosti musejí předkládat každý rok vyrovnaný rozpočet, a postrádají tak autonomii ve vytváření finančních rezerv a fondů. Nový zákon měl také umožnit tzv. kooperativní financování, což je dlouhodobý požadavek zejména kulturních institucí v regionech. Zatímco dnes má příspěvková organizace vždy jednoho zřizovatele, z jehož rozpočtu je primárně financována, mělo být nově možné, aby se například město a kraj o tuto zodpovědnost dělily.
V dubnovém vyjádření pro Deník Referendum uvedla mluvčí ministerstva Simona Cigánková, že „cílů spojovaných s předložením návrhu zákona je možné dosáhnout i jinou variantou řešení“. V průběhu diskusí nad přípravou návrhu zákona se prý ukázalo, že „problémy jsou identifikovány hlavně – a více méně jedině – ze strany zřizovatelů divadel v regionech“. Vyjádření mluvčí se pak dotýká výhradně požadavku kooperativního financovaní, který byl skutečně tématem především pro regionální divadla, a ostatní argumenty pro vznik nového zákona nechává stranou. Na dotaz naší redakce, jestli i další důvody pro vznik zákona uváděné například ředitelem národní galerie Jiřím Fajtem pominuly, mluvčí uvedla, že také institut správních rad se v případě státních příspěvkových organizací ukázal být nevhodným: „V případě státních příspěvkových organizací je vhodné upravit pravidla pro výběr, jmenování a odvolávání jejich ředitelů, čímž se jim zajistí větší stabilita a prostor pro výkon jejich funkce,“ uvádí vyjádření ministerstva. „Zavádění nových typů orgánů (správní či dozorčí rada) není v případě státních příspěvkových organizací žádoucí, s ohledem na nutný vztah mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací determinovaný povahou majetku státu.“
Jiří Fajt nutnost změny legislativního rámce zdůrazňuje dlouhodobě. „Vyjadřoval jsem opakovaně absolutní nutnost, existenční nezbytnost transformace Národní galerie na veřejnoprávní instituci v kultuře. Pokud by se to nestalo, nelze v důsledku hospodárně spravovat státní majetek a nelze mimo jiné ani zvýšit mzdy, které jsou v Národní galerii pod státním průměrem,“ prohlásil Fajt například u příležitosti diskusního semináře konaného na ministerstvu kultury v říjnu 2015. Na náš dotaz, zda tento svůj názor přehodnotil, odpověděl negativně a zopakoval obvyklé argumenty – zdůraznil zejména potřebu větší autonomie v mzdové politice a svobodnějšího nakládání s vlastními příjmy. Odmítl rovněž, že by problém spočíval v rozdílných potřebách a očekáváních různého typu institucí – velkých příspěvkových organizací ministerstva typu Národní galerie či Národního divadla oproti menším regionálním divadlům a muzeím nebo obecně divadel oproti muzeím umění: „Mám za to, že tato argumentace proti změně legislativního prostředí kulturních institucí byla vykonstruovaná a účelová. Při přípravě návrhu zákona o veřejných institucích v kultuře jsme s kolegy z dalších státních kulturních institucí vážili skutečně každou větu a vše diskutovali tak, aby rozdíl mezi divadlem a galerií nebo státní a regionální institucí byl minimalizován, respektive aby zákon reflektoval daná specifika, a byl tak dobře použitelný pro všechny.“ Připomněl v této souvislosti i to, že zákon měl nechat na úvaze zřizovatelů a vedení kulturních institucí, zda je pro ně nově definovaná právní subjektivita veřejnoprávní kulturní instituce vhodná a jestli na ni přestoupit.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Jan Šerých
Josef Ledvina Tomáš Klička rozhovor září 2024
Jan Šerých je stabilní součástí domácí umělecké scény už více než dvacet let. Jeho zpravidla ručně malované obrazy dlouhodobě spojuje binární černobílá barevnost a redukované geometrické či typografické formy. K nim se v posledních letech přidala práce s nalezeným...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?