Tomáš Medek
Kateřina Tučková portfolio březen 2008
Brněnský sochař Tomáš Medek stál dlouho mimo centrum pozornosti, dnes však slaví úspěchy i na mezinárodní scéně. V poslední době jsme o něm mohli slyšet v souvislosti s jeho vítěznými projekty – v mezinárodní soutěži na monumentální ocelovou sochu Art is Steel zvítězil s projektem Uroboros, v brněnské soutěži Sochy pro Brno vyhrál s projektem památníku T. A. Edisona nazvaným Žárovky.
Tomáš Medek (1969) působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně jako odborný asistent Michala Gabriela v Ateliéru sochařství I. a zároveň jako vedoucí nově založeného 3D studia. Je autorem monumentálních, a přesto v prvé řadě subtilních děl. Je to proto, že do nich chytá prostor, obaluje vzduch a uzavírá nehmotné. Spirálami, šroubovicemi, kružnicemi, ovoidy, tubusy i objekty, které vycházejí z motivů reálného světa, dokazuje, že hra s prostorem je nekonečně mnohotvárná. „Zajímá mě pohled dovnitř, do útrob věci,“ říká Tomáš Medek, „zajímá mě, jak otevřít povrch, jak rozkrýt plášť, aby objekt nebyl hned čitelný, aby v něm mohl divák hledat a nacházet stále nové a nové dimenze.“
Od počátků, kdy v letech 1992–1998 studoval v ateliéru Vladimíra Preclíka, ho zajímaly geometrické tvary, jejich rozklad a konstrukce. Ústředním motivem jeho tvorby byla a stále je struktura, kterou pečlivě zkoumá a pak modifikuje. Pravoúhlé tvarosloví používal už v prvním ucelenějším cyklu, Krychličkách, které vznikaly od roku 1998 z dřevěných zbytků a odřezků (jedna z nich, Lžičková krychle, je ve stálé expozici ve Veletržním paláci). V těchto komorních objektech se poprvé zřetelně objevila Medkova vlastní estetika. Skladebnost, konstrukce v pravidelně geometrickém řádu a až manická touha obklíčit či zaplnit prostor v efektu horror vacui.
Též po absolutoriu sestavoval Medek s urputnou pílí své prostorové svazky, přičemž rozměr děl se zvětšoval. Do překližky pečlivě kroužil žebra a sestavoval mohutnější a rozsáhlejší objekty (projekt Tangle/Untangle). Konstruktivní báze zůstala beze změn, nadále byla základním tvaroslovným prostředkem. K přísně geometrickým objemům se však přidružila křivka, prohyb, nepravidelnost a začala se utvářet druhá poloha Medkovy tvorby – tvary se staly biomorfními. Někde na začátku cesty k novému tematickému celku stojí práce, jako je Uroboros, Hermafrodit nebo Anuloid. Stále více se nořil do světa přírody a jejích nejmenších tajemství – jeho dílo na čas určily nanostruktury živočichů, buněk, šroubovic DNA nebo pylových zrnek. Dřevo, překližku, pilu a hoblík někdy nahradil zubařskou frézkou, jíž do mramoru hloubil ornament dutin.
V průběhu vývoje se do Medkovy námětové množiny dostaly i zcela reálné prvky. Stalo se to v téměř opačném procesu, než u autorů bývá obvyklé. Medek se od tvarové redukce propracoval k reálnému obrazu. Dýně, banán a mandarinka zahájily sérii objektů, které s nezměněnou tvaroslovnou bází reagovaly na zcela jiné podněty autorovy mysli. Tato série se kontinuálně rozrůstá o další exempláře – posledním z nich je vítězný návrh na pomník T. A. Edisonovi. Jeho realizace započala na sklonku minulého roku a v horizontu několika měsíců bude v Brně na Malinovského náměstí stát útvar tvořený do sebe vzájemně zaklesnutými žárovkami.
Námětová rovina je proměnná. Tím, co se nemění a je základní devízou Medkova díla, je systém, jakým svá díla konstruuje. Systém rastru je tu stále, zdokonaluje se a vyvíjí. Dřívější pečlivé a přesné vyměřování a ořez drobných půlkruhových žeber dnes díky novým technologiím zdokonalil v jemnou a přesnou práci, která nabízí další možnosti postupu směrem ke spletitosti, složitosti, mnohoznačnosti. Polygonální síť, z níž jsou složeny Žárovky nebo pravidelná několikaúrovňová skladba posledního Urobora, který získal první cenu a realizaci ve francouzské Remeši, je inspirována počítačovou sítí realizovanou v 3D programu Maya.
Práci s novými technologiemi si Tomáš Medek osvojil v Kanadě, kde byl na jedné ze stáží. Dnes vede ve škole 3D studio, jehož cílem je zapojit nové 3D technologie nejen do sochařství, ale i do ostatních uměleckých disciplín. „Zatím žádná jiná umělecká škola v ČR nemá k dispozici studio zaměřené na 3D technologie (vybavenost 3D scannerem, 3D tiskárnou...), které lze uplatnit v umělecké tvorbě. 3D technologie usnadňují technologické postupy, zrychlují realizaci náročnějších projektů, a především umožňují realizaci doposud nerealizovatelných uměleckých vizí.“
Tomáši Medkovi je vlastní nepřetržitá honba za novým procesem i novou podobou děl. To jsou nejnutnější prvky v autorské práci, jedině jimi je nesena umělecká evoluce obecně. K nim může Tomáš Medek přičíst ještě nadstandardní míru inovace idejí a řemeslné i technologické dovednosti.
Karel Štědrý
Kateřina Tučková portfolio září 2010
Letošní absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Karel Štědrý není na české výtvarné scéně žádným nováčkem. Jako člen skupiny Obr. na sebe upozornil účastí v řadě společných výstav nebo výtvarným zpracováním zdi v Chotkových sadech v rámci projektu...
Tereza Vlčková
Kateřina Tučková portfolio květen 2008
O fotografce Tereze Vlčkové je nyní slyšet docela často. Její jméno je skloňováno především v souvislosti s cenou pro mladé fotografy, kterou získala v rámci prvního ročníku veletrhu Prague Foto. Talentovaná autorka z Valašských Klobouk je studentkou Institutu tvůrčí...
Igor Grimmich
Kateřina Tučková portfolio duben 2007
Na Akademii výtvarných umění se Igor Grimmich (1979) dostal po necelém roce vlastní volné tvorby. Předcházelo jí nejprve gymnázium, poté střední odborné učiliště, na kterém se vyučil v oboru umělecké truhlářství, a během toho několik let práce v nejrůznějších oborech...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?