Světové kulturní dědictví 2019
Josef Ledvina zprávy září 2019
V červenci se tuzemskými médii prohnala zpráva, že se Česko po dlouhých šestnácti letech zase dočkalo, a to hned dvakrát. Na zasedání v ázerbajdžánském Baku rozhodl Výbor pro světové dědictví UNESCO hned o 29 nových zápisech a byly mezi nimi Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří a Krajina pro chov a drezúru ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem. Zatímco Kladrubský hřebčín a s ním funkčně svázaná kulturní krajina se nachází na území Pardubického kraje, Hornický region je rozprostřen na obou stranách českoněmecké hranice.
Prvotní idea nominovat k zápisu Krušnohoří vznikla u německých sousedů, i když od počátku bylo počítáno s tím, že půjde o podnik mezinárodní. Už v roce 1998 se tak dostalo Krušnohoří na seznam zvažovaných kandidátů připravovaný německým spolkovým ministerstvem kultury. Na Hornické akademii Technické univerzity ve Freiburgu vznikla nejprve pracovní skupina a v jejím rámci i realizační studie, v roce 2003 pak již českoněmecký spolek na podporu a koordinaci projektu. V roce 2014 přišel první pokus o zápis, expertní poradní orgán tehdy ale zápis nedoporučil, respektive doporučil přepracování, letos se tedy Krušné hory a jejich hornická paměť dočkaly.
Hornický region sestává celkem z 21 lokalit, z nichž pět se nachází v Čechách (jsou to hornické krajiny Jáchymov; Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná; Krupka; vrch Mědník a Rudá věž smrti u Ostrova). Nejde jen o působivou architekturu historických hornických sídel nebo technické památky, ale i subtilnější relikty hornické minulosti dochované v krajině. Do druhé kategorie spadá například louka na Božím Daru zvlněná nízkými kopečky, které tu zůstaly po rýžování cínu. Zmíněná věž smrti pak odkazuje k době, kdy se na české straně hor těžil uran, konkrétně jde o objekt, který v 50. letech sloužil jako třídírna uranové rudy v pracovním táboře Vykmanov.
„Je pro nás ctí, že se Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří ocitl po boku dalších památek světového dědictví. Na tuto chvíli dychtivě čekali i obyvatelé krušnohorského regionu, který se opírá o stovky let trvající tradici společného soužití lidí na obou stranách hranice,“ přivítala zápis pro ČTK náměstkyně českého ministerstva kultury Petra Smolková. Saský premiér Michael Kretschmer zase hovořil o tom, že jde o uznání „práce a úspěchů lidí, kteří tento přeshraniční region po staletí utvářeli“. K tomu je namístě dodat, že na české straně Krušných hor tito lidé ani jejich potomci už prakticky nežijí – po roce 1945 byli vyhnáni v rámci vysídlení německojazyčných občanů Československé republiky.
V rozhovoru pro Deník N tuto skutečnost a její důsledky okomentoval český koordinátor přeshraniční nominace Michal Urban: „Odsunutí Němci před válkou tvořili devadesát až sto procent obyvatel. Pak přišla snaha Sudety dosídlit z vnitrozemí, lidé tam jezdili zbohatnout – jako na Klondajk. Pokud jde ale o tradice a kořeny, tak minimálně první dvě generace si až na výjimky nenašly vztah, který mělo původní obyvatelstvo. Když to srovnám se situací v Německu, tak tam lidé vědí, v jaké krajině žijí, znají tradice, váží si montánního dědictví, existuje spousta spolků, které se snaží zvyky podporovat a rozvíjet. To je věc, která se u nás začíná rozvíjet až v poslední dekádě.“
O nových zápisech rozhoduje mezivládní Výbor pro světové dědictví každý rok na svém zasedání. Výbor sestává ze zástupců jednadvaceti států patřících mezi signatáře Úmluvy o světovém kulturním dědictví a je volený Valným shromážděním smluvních států, obvykle na dobu čtyř let. O zápisu Kladrubského hřebčína, Hornické krajiny Erzgebirge/Krušnohoří a dalších červencových přírůstků do seznamu rozhodovali mimo jiné zástupci Angoly, Brazílie, Norska, Kuvajtu, Číny, Ázerbájdžánu, Guatemaly nebo Kyrgyzstánu. Tento rozhodovací proces tak nevyhnutelně ovlivňují politická a diplomatická hlediska. Výbor pro světové kulturní dědictví sice rozhoduje na podkladě materiálů a doporučení poradních orgánů tvořených členy Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS – International Council on Monuments and Sites), tedy organizace sdružující profesionály v oboru památkové péče, to ale neznamená, že jejich doporučení vždy respektuje. Letos byla shoda mezi doporučeními ICOMOS a rozhodnutím výboru 37 procent. Což není tak málo, jak by se na první pohled mohlo zdát. Loni byla shoda jen něco málo přes třicet procent a v „rekordním“ roce 2016 dokonce jen 16 procent (UNESCO ale pamatuje i časy, kdy mezi odborností a diplomacií panovalo větší porozumění – v letech 2005 a 2008 shoda dosahovala zhruba 70 procent, v roce 2013 šedesáti).
Neshoda ale nutně neznamená, že poradní orgány doporučily zamítnutí návrhu a výbor jej přesto schválil. ICOMOS navrhuje nejen zamítnutí, ale také odklad, nebo předkládá doporučení ohledně úprav návrhu, které by měly předcházet další nominaci. Kladrubský hřebčín tak byl letos podmínečně zapsán, i když bylo navrhovateli „doporučeno“, aby byl odložen, než bude „rozšířena nárazníková zóna na jižní hranici navrhované oblasti“ a Kladrubskému náhonu bude udělena památková ochrana. Podobně se dočkala už letos zápisu přírodní rezervace (v tomto případě na seznam Světového přírodního dědictví) Migrační hnízdiště na pobřeží „Bohaiského zálivu Žlutého moře – Fáze I“ (Migratory Bird Sanctuaries along the Coast of Yellow Sea Bohai Gulf of China – Phase I). Zde poradní orgány (v tomto případě složené z odborníků na ochranu přírody) odmítly záměr rozfázovat zápis přírodní lokality o celkové rozloze 730 tisíc hektarů, a doporučily podat návrh celého území.
Případ stojí za zmínku i proto, že Čína má aktuálně ve výboru svého zástupce. Podobně je v něm zastoupen Ázerbajdžán a i jeho nominace letos na zasedání v Baku uspěla navzdory stanovisku poradních orgánů. Neshoda je ale v tomto případě mnohem razantnější. Ázerbajdžán se s historickým centrem města Sheki s Chánovým palácem o zápis pokoušel už v roce 2017, tehdy ICOMOS doporučil návrh zamítnout. Výbor namísto toho doporučil, aby navrhovatel prohloubil ochranné a restaurátorské mechanismy památky a připravil v tomto směru „akční plán“. Letos odborníci rozhodli stejně jednoznačně. Jimi připravená zpráva konstatuje, že sice Sheki nepochybně bylo důležitým regionálním centrem obchodní a kulturní výměny, ale že „není výjimečné mezi dalšími centry na historických obchodních cestách Kavkazu“. Podobně je v ní poukázáno na to, že minulé i současné úpravy nerespektovaly a nerespektují autenticitu materiálů a pracovních postupů nebo že v lokalitě vznikly novostavby, především hotely, které narušují její historický ráz. ICOMOS letos zopakoval závěr z roku 2017, že v Centru Sheki s Chánovým palácem nevidí potenciál, aby reprezentoval „mimořádnou univerzální hodnotu na globální úrovni ani v rámci širšího regionu“.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Jan Šerých
Josef Ledvina Tomáš Klička rozhovor září 2024
Jan Šerých je stabilní součástí domácí umělecké scény už více než dvacet let. Jeho zpravidla ručně malované obrazy dlouhodobě spojuje binární černobílá barevnost a redukované geometrické či typografické formy. K nim se v posledních letech přidala práce s nalezeným...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?