Spíš Faust než Fík
Kateřina Černá knižní recenze září 2015
Monografie Jiří Šalamoun aneb představitelné pohledy na svět už svým názvem naznačuje, že to s Jiřím Šalamounem bude možná trochu složitější, než bychom čekali. A kniha také opravdu přináší překvapivý portrét ilustrátora, založený na jeho méně známé volné tvorbě. Konkrétně na sérii soukromých „faustiád“, s nimiž se řada čtenářů v podobném rozsahu setká poprvé.
Publikaci vydalo nakladatelství Baobab k Šalamounovým osmdesátinám a jejími autory jsou teoretik Jan Rous a grafik Luboš Drtina, uvedený netradičně na titulní straně. Rous se Šalamounovi věnuje dlouho – píše o něm od 70. let a v poslední době připravuje jeho výstavy. Drtinu přibral do týmu poměrně nedávno, při přípravě narozeninových novin k Šalamounovým pětasedmdesátinám. Tuto příležitostnou tiskovinu zmiňuji hlavně proto, že pracovala s motivem hlavního textu, rozděleného na menší části, který s přestávkami provází čtenáře celým svazkem. Tento princip je použit i v monografii. Ale zatímco v novinovém formátu s krátkými sloupky fungoval dobře, ve velké obrazové monografii někdy narušuje kontinuitu čtení.
V Šalamounově monografii plní nevděčnou roli průvodce dílem text Jana Rouse. Také on je rozsekán na malé kousky, a ačkoli v reálu vydá asi na šest stran monografie, s reprodukcemi jich má Rousova úvodní kapitola přes dvě stě. V jednu chvíli musí čtenář čekat na pokračování textu 25 stránek. Text sám je ovšem kvalitní a za nic nemůže. Provází nás celou tvorbou od dětských kreseb po pozdní fragmenty, to celé s přihlédnutím k oborům, jimiž se Šalamoun zabýval – grafická úprava knih, plakáty, knižní ilustrace, volná tvorba. V tomhle maratonu ale pochopitelně není čas na specializované rozbory, jde spíš o to, uvést konkrétní díla do patřičných, tedy i biografických souvislostí.
Od specializovaných studií jsou tu jiní. Vzhledem k opakovaným Rousovým narážkám na Fausta a obrazové dokumentaci tématu houstnoucí od poloviny knihy čtenář uvítá, když se o něm ve druhé kapitole něco dozví. Studie Davida Bartoně je sice hodně filozofická, ale zaplaťpámbu za ni. V další kapitole Jan Čumlivski zkoumá, jakým způsobem Šalamoun ilustroval detektivky. Ve čtvrté kapitole se Luboš Drtina zabývá ilustracemi pro děti, přičemž upozorňuje na prolínání dětského a dospělého světa a na riziko redukce Šalamouna na dětského ilustrátora (zmíněno i Rousem). V poslední kapitole se Viktor Šlajchrt věnuje Šalamounovi básníkovi. Texty jsou vesměs kratičké. Zajímavější je celkový portrét, který dohromady vytvářejí. V něm není Šalamoun ilustrátorem dětským, ale spíše temným (faustiády a detektivky) nebo přinejmenším potměšilým, jak uvádí oficiální anotace knihy. Tuto interpretaci potvrdila i loňská výstava Faust a Jack Rozparovač na knižním festivalu Tabook pořádaném Baobabem. Jde tedy o výklad sdílený okruhem autorů kolem nakladatelství.
Alternativa
Alternativu k tomuto výkladu představují statě shromážděné v závěrečné části knihy, nazvané Kulér nebo apendix. Vesměs jde o starší studie starších teoretiků (Josef Kroutvor, Jaromír Zemina, Eva Zaoralová, Jan Poš), rozhovory a Šalamounovy vlastní texty. Co do erudice a hloubky náhledu si starší autoři s mladšími nezadají, často je spíše předčí. Vzhledem k logice knihy jsou ovšem odsunuti na konec. U čtyř textů o filmové animaci přitom čtenáře může napadnout, jestli by s přehledem nevydaly na samostatnou kapitolu o Šalamounovi jako filmovém výtvarníkovi. Dobové pozitivní hodnocení Maxipsa Fíka od Zaoralové se ale autorům monografie takříkajíc nehodí do krámu. Přesto musíme ocenit, že se tu vůbec objeví.
V souladu s rozšířeným chápáním Šalamounovy tvorby, propagovaným monografií, je Zeminův text, který srovnává umělcovu výtvarnou a básnickou činnost. V něm zazní poměrně zásadní sdělení, že zdánlivě primitivní ilustrace jsou vědomou volbou umělce: „Jednoduše kreslící autor píše a myslí velmi složitě a rafinovaně.“ (s. 289) To si ostatně můžeme ověřit četbou Šalamounových textů o animaci a Pohřebních písních Jakuba Jana Ryby i v rozhovorech.
Objevy
Dosud jsme sledovali publikaci pouze po textové stránce a vzhledem k jejímu záměru představit Šalamouna jinak, než jsme zvyklí. Takhle ovšem běžné, a hlavně první čtení neprobíhá. První, co nás na knize zaujme, je její vzhled. Podobně jako jiné současné monografie (z poslední doby zmiňme například ty o Daliborovi Chatrném nebo Jánu Mančuškovi) je výrazně odlehčená. Žádná pevná vazba a lesklý bílý papír, ale měkká vazba a matný nažloutlý papír, který umožňuje kvalitní reprodukce, a přitom se citlivě blíží papíru originálů. Nesmíme zapomínat, že v případě Šalamouna je monografie knihou o řadě jiných knih.
A monografie je především pěkná podívaná, veliká obrazárna. Kresby jsou otevřené našim interpretacím a ty nemusejí brát ohled na výklady teoretiků. Nabízí se nám tu mnoho objevů. Za všechny zmiňme alespoň dva, které se týkají způsobu Šalamounovy práce. Nemůžeme přehlédnout kresby a grafiky ve formě kramářských tabulí, na nichž je převyprávěn celý příběh. Mezi první patří nerealizovaný návrh na ilustrace Hugova románu Chrám Matky Boží v Paříži z roku 1968, ale v Šalamounově tvorbě se budou neustále vracet. Jedna z nich – tabule ke knize Vybraná díla Kozmy Prutkova (1976) je v monografii vložena jako plakát.
Forma kramářské tabule nás nutí přemýšlet, jak asi Šalamoun při ilustrování postupuje. Tady nám přicházejí na pomoc teoretické texty, které zmiňují takzvanou holotropní grafiku (rozhovor s Petrem Zvoníčkem pro časopis Grapheion, úvodní Rousův text). Podle nich Šalamoun při kreslení úpí a přeříkává si příběh nahlas. Možná proto jsou jeho kresby tak živé. Když dočteme monografii, může se dokonce stát, že nám kreslířův hlas bude chybět jako něco, co tu vlastně celou dobu bylo nějak podprahově přítomno. Existuje ovšem řešení. Nakladatelství Kanopa vydalo k letošnímu umělcovu jubileu cédéčko … a ještě tohle, na němž Šalamoun vypráví a čte své texty.
Jiří Šalamoun aneb představitelné pohledy na svět
Baobab 2015, 320 stran, 800 Kč
Autory jsou teoretik Jan Rous a grafik Luboš Drtina.
knižní tipy
Kateřina Černá knižní tipy zima 2019
Knihy pod stromeček: Umění loutky – Pracoval jsem mnoho – Inteligence obrazu a jazyk dějin umění – Umění a iluze – Obrazy a předobrazy – Krásná jizba
knižní tipy
Kateřina Černá tipy červen 2022
Buckminster Fuller – Jitka Svobodová – Ladislav Lábus – Wittlichův Rodin – Rozhovor s Krištofem Kinterou – Jan Kotěra: Mýtus architekta
knižní tipy
Kateřina Černá knižní tipy zima 2020
Knihy pod stromeček: Chrám umění Rudolfinum – Antické umění ve sbírce Národního muzea – Tomáš Vaněk – Architektky – Teorie obrazu v raném křesťanství – Příběh malířství
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?