Salonní středoproud
Ambiciózní projekt Západočeské galerie v Plzni si dal za cíl zmapovat prostředí salonních výstav druhé poloviny 19. a počátku 20. století i pojem salonního umění jako takového. Ten je zatížen stereotypy pocházejícími hlavně z první poloviny 20. století, kdy bylo umění určené pro „Salon i salon“ vnímáno jako nekvalitní, nevkusné a obsahově plytké. Při bližším pohledu ale zjistíme, že na výročních výstavách se v průběhu desetiletí ocitala tvorba skutečně nejrůznějšího charakteru, včetně té, jež směřovala k novým způsobům uměleckého vyjádření.
Jaroslav Čermák: Šimon Lomnický žebrá na Pražském mostě, 1853, olej, plátno, Galerie Kodl
Michael Frankenstein & Comp., Rakouské oddělení umělecké výstavy na Světové výstavě ve Vídni roku 1873, fotografie: Wien Museum
Epocha salonů. České salonní umění a mezinárodní výtvarná scéna (1870–1914), Západočeská galerie v Plzni – Masné krámy, pohled do výstavy, foto: Západočeská galerie v Plzni
Franz Rumpler: Malý pacient, 1873, olej, dřevo, Belvedere, Vídeň
Václav Brožík: Vypravování sokolníkovo, 1. polovina 80. let 19. století, olej, plátno, Galerie Kodl
Adolf Chwala: Noční krajina s bystřinou, 1875–1885, olej, dřevo, Galerie Kodl
Luděk Marold: Portrét dívky, 1894, olej, lepenka, Galerie Kodl
Eduard Veith: Královská dcera, 1902, olej, plátno, Belvedere, Vídeň
František Kupka: studie k Poslednímu snu umírajícího Heina, 1891, kvaš, papír, Galerie Kodl
Neznámý autor, karikatury obrazů vystavených na 36. výroční výstavě Krasoumné jednoty, Humoristické listy, 5. 6. 1875
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?