První republika I

Tomáš Pospiszyl výstava únor 2019

Na První republiku jsem zašel až několik dní po jejím zahájení. V klidu jsem se tak mohl procházet prázdnou expozicí, kde kromě postarších kustodů i překvapivě atleticky vypadající ochranky v oblecích téměř nikdo nebyl. Rámcovou koncepci expozice jsem znal, přesto jsem se ve výstavních prostorech neubránil šoku. Klasicky pojatá instalace prezentuje konstelaci meziválečného umění tak, jako kdyby tehdejší galerie, spolky a další umělecké organizace dostaly každá svůj „pokojík“ a ten zaplnily produkcí, která pro ně byla v této době typická. Tedy na první pohled přehlídka gaučáků, v níž se ztrácí avantgarda, kde je potlačen příběh formy moderního umění a kde je uměleckohistorická interpretace omezena na stručné textové vstupy v každé kapitole. Souhlasím, že formalistické přehledy jsou vyčerpané. Ocenil jsem vyjevení jinak neviditelných národnostních, regionálních i ekonomických aspektů tehdejšího umění. Nebyl jsem si však jist, zda je podobný krok směrem k sociálním dějinám umění únosný.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné