Neoandská – neoliberální? Postmoderní – postkoloniální?

Michaela Janečková architektura únor 2019

Kdo nikdy nepohrdal postmodernou, nemá to pravé archipuristické srdce! Vzpomínáte (pokud jste alespoň tak staří jako já) na ten bílý neofunkcionalismus devadesátých let, který v českém prostředí tak povzneseně symbolizoval návrat k národní tradici a identitě, navenek demokratické, ale (přiznejme si) taky trochu elitářské? Neobarokní vilky za Prahou si stavěli zbohatlíci a burani. Pamatuji si, že po roce 2000 jsme se nad tvorbou Alda Rossiho ošklíbali! Ti přeromantičtělí Italové… A pak přijdete koncem roku 2018 do pařížské Fondation Cartier na výstavu o umění Jižní Ameriky, stojíte tváří v tvář tzv. neoandské architektuře a nevíte, co si máte myslet.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné