Národní a normotvorná

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění listopad 2016

Čas od času se někdo ptá, co je národního na Národní galerii. Adjektivum národní je slovní neuralgický bod. Vnucuje nám, že to, k čemu se toto přídavné jméno přidává, je tím označeno jako etnicky, pokrevně či aspoň jazykově příslušné k českému národu. Ten se nám přitom tradičně překrývá s lidem. Chceme věřit, že je jako lípa tak nějak přirozeně zakořeněn ve zdejší půdě, zní folklorním zpěvem z jižní Moravy, zároveň chutná jako vepřoknedlo s pivem a skáče při vítězství hokejistů. Navléknout tato stereotypní fantasmata na soubor výtvarných uměleckých děl, vytvářených a sbíraných na území dnešní České republiky, se nejvíc pokoušela doba tzv. třetí republiky (1945–48) a stalinistická 50. léta. S dalším pokusem přišel ředitel Knížák v nultých letech. Jeho nacionalistické myšlení patřilo k novému životu autoritářského českého národovectví, které poslední dobou stále více ožívá a mohutní.

Podělte se:

Umělci v božišti národa českého

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červen 2022

Dále v tomto čísle najdete recenzi nové stálé expozice Dějiny (české národní) v rekonstruované budově Národního muzea. Tady se chci trochu podrobněji zastavit v ústřední slavnostní prostoře – Panteonu.

Toyen_Snící rebelka_David Stecker_fs (1).jpg.jpg

Rebelství jako pikantní koketerie

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červenec 2021

Výstavní událostí roku je v Národní galerii Praha výstava Toyen, pojmenovaná Snící rebelka. Toto slovní spojení ukazuje rebelství malířky jako něco nereálného a snad i nezdařeného, subjektivního a psychologického, každopádně neškodného.

Smutná poznámka o kráse

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění březen 2020

Výstava Krásné Madony ze Salcburku: Litý kámen kolem 1400 v Anežském klášteře je výstava snů. Vrchovatě naplňuje mé vlastní sny, které jsem měla před čtyřiceti lety. Tehdy jsem se po studiu rozsáhlé české literatury usilovně prokousávala velkou monografií Karl-Heinze...