Na cestě k abstrakci
Jan Skřivánek k věci červen 2007
Kupka a Mondrian v Museu Kampa / Ti dva se nejspíš nikdy nepotkali, a přitom toho měli dost společného. Byli skoro stejně staří, oba příslušníci malých národů, oba s láskou hudbě a se zájmem o spiritismus. Oba se vlastní cestou dobrali až k radikálnímu rozchodu s dosavadní výtvarnou tradicí a stali se průkopníky abstraktního umění. Cestu, kterou přitom prošli, alespoň v obrysech nastiňuje výstava Kupka – Mondrian, kterou až do konce července hostí Museum Kampa.
Starším z této dvojice byl František Kupka, který se narodil v září 1871 v Opočně. Piet Mondrian, rodáka z nizozemského Amersfoortu, byl o necelý půl rok mladší. Umělecké školení oba nastoupili v roce 1889. Kupka na akademii v Praze a posléze ve Vídni, Mondrian v Amsterdamu. Zatímco Kupkovo rané dílo je spjato se symbolismem a nastupující secesí, Mondrianovy počátky jsou ve znamení krajinomalby.
Paříž počátku století
Do Paříže, meky tehdejšího umění, to táhlo víc Kupku. Do města nad Seinou se přestěhoval již v roce 1896. Na živobytí si zde musel vydělávat jako ilustrátor a karikaturista. Mondrian ještě dalších patnáct let setrvá v rodném Holandsku. Po celou dobu zůstává věren krajinomalbě, jeho styl se ale vyvíjí od realistické malby k více expresionistickému pojetí. Do Paříže odchází až v roce 1911. Pod vlivem kubismu začíná experimentovat s rozkladem zobrazovaného předmětu.
Kupka je v tu dobu již o několik kroků dál. V roce 1912 vystavuje svou Amorfu, obraz, v němž pohled na děvčátko hrající si s míčem transformoval do ryze abstraktní hry barevných ploch a linií. Novinové kritiky jsou dosti posměšné, Guillaume Apollinaire nicméně právě před Kupkovým obrazem přednáší svou teorii orfismu, „ryzího umění“, které pracuje s prvky, jež „nepocházejí z vizuální reality“.
Kupka ale s žádným ismem nechce mít nic společného. Když jej kritik New York Times na jaře následujícího roku uvede jako vůdčí osobnost orfismu, který čtenářům představuje jako nejzajímavější z nových uměleckých směrů, Kupka mu neváhá napsat dopis, ve kterém se od tohoto spojení distancuje.
Úspěchem i izolace
Do toho přichází první světová válka. Mondriana zastihne na návštěvě doma v Nizozemí, a tak dál může pracovat, byť v notně ztížených podmínkách, neboť v Amsterdamu nemá ateliér ani žádný zdroj příjmu. Kupka, ač nebyl ve vojenském věku, se dobrovolně hlásí do cizinecké legie a bojuje na Sommě. V roce 1915 je kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslán zpět do Paříže, kde se stává předsedou České kolonie a pomáhá organizovat českou vojenskou jednotku.
Mondrian se zatím v Nizozemí stává členem umělecké skupiny De Stijl a ještě v roce 1917 publikuje svou stěžejní teoretickou práci Neoplasticismus v malbě. Do Paříže se vrací v roce 1919. Ve stejné době začíná malovat své charakteristické přísně geometrické kompozice, založené na černé mřížce a pouze několika primárních barvách. Jeho styl koresponduje se soudobými tendencemi v architektuře a sochařství a Mondrian rychle získává na věhlasu.
Také pro Kupku jsou 20. léta obdobím prudkého rozvoje. V roce 1923 publikuje teoretickou stať Tvoření v umění výtvarném (byť napsána ve francouzštině, vychází pouze česky) a o rok později má v Paříži první samostatnou výstavu. V roce 1926 vydává vlastním nákladem knihu dřevořezů Čtyři příběhy bíle a černé a v témže roce je mu udělen Řád čestné legie.
Kupka ale poměrně příznivé situace neumí, nebo nechce využít. Odmítá být spojován s jakýmkoliv uměleckým proudem a nemá ani vlastního galeristu. Jeho izolaci do jisté míry prohlubuje i profesura na pražské akademii – pečoval o české stipendisty v Paříži –, která mu zajišťovala skromný, ale přece jen pravidelný příjem, a podpora továrníka Waldese.
Abstraction-Création
V roce 1931 vzniká skupina Abstraction-Création, volné uskupení nefigurativních umělců zformované v opozici k vlivné Surrealistické skupině. Iniciátorem jejího vzniku je Theo van Doesburg, někdejší teoretik De Stijl, který Kupkovi dokonce nabízí předsednictví. To Kupka kvůli špatnému zdravotnímu stavu odmítá, členství však přijímá. Po třech letech ze skupiny ale zase vystupuje. Členem Abstraction-Création byl ve stejné době i Mondrian. Vzhledem k tomu, že šlo o volné uskupení mající až několik set členů, nemuseli se oba umělci vůbec setkat.
Druhou světovou válku Kupka prožil v ústraní na venkově. Údajně se na čas vrátil k figurativní malbě, žádný z obrazů z této doby se však nezachoval. Mondrian se v roce 1938 stěhuje do Londýna a o dva roky později pak do New Yorku. Vytváří mnohem pestřejší a dynamičtější obrazy, ve kterých se zříká dosud dominantní černé mřížky. Dřív než stihne tento svůj nový výtvarný jazyk podrobněji prozkoumat, umírá v únoru 1944 na zápal plic.
V roce 1945 uspořádá newyorské Museum of Modern Art Mondrianovi velkou retrospektivu, která znamená definitivní začlenění jeho díla do kánonu moderního umění. I Kupkovi se krátce po válce dostane velké výstavy, nikoliv však v New Yorku či Paříži, ale v Praze. U příležitosti jeho pětasedmdesátin mu ji uspořádal SVU Mánes. Pařížské retrospektivy, kterou v roce 1958 připraví Musée national d‘Art Moderne, se Kupka již nedožije. Umírá 24. června 1957. Od jeho smrti tento měsíc uplyne rovné půl století.
Poprvé spolu
Zní to skoro neuvěřitelně, ale nynější výstava v Museu Kampa je vůbec první společnou přehlídkou Kupky a Mondriana. Jejich obrazy vedle sebe již visely mnohokrát na různých přehlídkách abstraktní malby – před pár lety například na výstavě K pramenům abstrakce v pařížském Museé d’Orsay –, ale dosud žádná výstava nebyla postavena na přímé konfrontaci jejich díla.
Nebylo v silách muzea připravit výstavu, která by ukazovala celou šíři díla obou umělců, a vystavené obrazy se občas časově míjejí, ale výsledek je přesto velice působivý. I když si člověk musí některé momenty v díle obou umělců jen domýšlet, je nesmírně zajímavé sledovat, v čem k sobě měli blízko a v čem se lišili.
Možná nejpůsobivější je samotný začátek výstavy s Mondrianovými realistickými krajinami, které ve své kompozici již v mnohém předznamenávají strohou geometričnost jeho vrcholných děl. Důležitější než vnější podobnost jednotlivých obrazů obou umělců je tato vnitřní sevřenost jejich díla, která dokazuje, že jejich příklon k abstrakci byl výsledkem složitého vnitřního hledání, nikoliv jen svévolným rozhodnutím, či dokonce pouhou nápodobou převzatých vzorů.
Kupka – Mondrian
pořadatel: Museum Kampa
kurátor: Meda Mládková
sponzor: Komerční banka
termín: do 29. 7. 2007
www.museumkampa.cz
Staří mistři v Praze
Jan Skřivánek výstava zima 2019
Národní galerie začátkem listopadu otevřela novou expozici starého umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, jejímž hlavním autorem je ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler a která propojuje dvě dříve oddělené prezentace českého a evropského umění renesance...
Světlo to někdy zkazí
Jan Skřivánek rozhovor červen 2021
Rozhovor s Jaromírem Novotným jsme měli naplánovaný několik let, čekali jsme však na možnost spojit jej s nějakou větší výstavou. Příležitost se naskytla až nyní – v létě se představí v Domě umění města Brna. Jaromírovy obrazy, ať již pracuje s barvami, či jen s ...
Ten, který bude. Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda
Jan Skřivánek výstava červen 2023
Už jen do půlky července hostí Valdštejnská jízdárna velkou výstavu obrazů a kreseb Josefa Mánesa, která s několikaletým zpožděním připomíná dvousté výročí umělcova narození a sto padesát let od jeho smrti. Jakkoliv je Mánesovo jméno jedním z nejznámějších v...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?