Muzejní pětiletka

Johanka Lomová zprávy září 2015

Praha – Vláda na konci srpna vzala na vědomí Koncepci rozvoje muzejnictví v České republice v letech 2015–2020, kterou připravilo Ministerstvo kultury ve spoluprací s Icomem, Asociací muzeí a galerií a dalšími profesními organizacemi. Materiál definuje cíle, na jejichž splnění bude ministerstvo v součinnosti s kraji, městy i různě zaměřenými metodickými centry pracovat v následujících pěti letech. Koncepce je spíše než úvahou o smyslu muzeí a galerií a náplni jejich činnosti v současném světě jakýmsi předběžným harmonogramem jednotlivých, často ryze praktických úkonů.

Trojice deklarovaných cílů definuje především obecný požadavek na „zachování schopnosti veřejných muzeí a galerií kvalifikovaným způsobem spravovat a rozšiřovat sbírky (…) a rozšiřovat službu veřejnosti“. Druhým cílem je vytvoření příznivějšího ekonomického a právního prostředí, v rámci něhož by měly instituce být zbaveny povinností přímo nesouvisejících s jejich posláním a zároveň by mělo dojít k posílení autonomie jejich rozhodování (včetně větší finanční samostatnosti). Třetím cílem je umožnit „technologickou inovaci“ prezentace institucí v prostředí internetu.

Jedním z nejvýraznějších úkolů směřujících k naplnění výše zmíněného má být zavedení Registru muzeí a galerií, který by zpřehlednil stávající systém. Zařazení do registru bude odpovídat „kategorizaci muzeí a galerií“ a kritériem umístění do té které kategorie má být rozsah veřejné služby. „Muzea (a galerie) zapsaná do nejvyšší kategorie budou tvořit Národní síť muzeí a galerií. Ustavení této sítě zároveň definuje okruh organizací, na něž se potenciálně může (…) vztahovat zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře,“ čteme v materiálu. Zřízení nové právní formy pro vybrané kulturní instituce, které dnes fungují jako příspěvkové organizace ministerstva kultury, vláda slíbila ve svém programovém prohlášení.

Zatímco zavedení registru je systémovou změnou, příslib ministerstva předložit návrh pro „udělování státní záruky“ řeší praktický problém současného fungování muzeí a galerií, jímž je nutnost nechávat zápůjčky ze zahraničí komerčně pojistit. Státní záruka by tuto komplikaci při pořádání mezinárodních projektů měla vyřešit. Podobně praktické je i zavedení Akvizičního fondu pro nákup současného umění, který se ministerstvo zavázalo zřídit do konce roku 2016. Absenci současného umění ve sbírkách koncepce dokonce označuje za jednu „z největších slabin současného fungování muzeí umění v České republice“ (termín muzea umění se v dokumentu objevuje v kapitole Legislativní nástroje, jinde v textu jsou systematicky galerie). „Podstatou návrhu je – vedle vyčlenění předem stanovených rozpočtových prostředků na tento účel – otevření prostoru při rozhodování o jejich vynakládání pro reprezentativní zastoupení odborné veřejnosti a jejích organizací,“ čteme v koncepci. Akviziční fond nebude určen jen na podporu volného umění, ale i na nákupy umění užitého, průmyslového designu, architektonických návrhů, užité grafiky, fotografie a dalších.

V koncepci se objevují i informace o nevyhovujících technických podmínkách muzeí a galerií. Ministerstvo tak počítá s opravou historických budov (Národní muzeum, Národní galerie, Památník národního písemnictví, Moravská galerie, Uměleckoprůmyslové museum …) i nutností stavět objekty nové (centrální depozitář MG, UPM a dalších). Materiál zmiňuje i projekt Středoevropského fóra Olomouc a železniční expozici Národního technického muzea v prostoru Masarykova nádraží v Praze. Více podrobností se však nedočteme.

Nutné investice do objektů stojí v protikladu ke konstatování zmíněnému v závěru koncepce, že nelze počítat s navýšením finančních prostředků na kulturu. „Při rozvoji veřejné služby je proto nutné postupovat cestou efektivnějšího vynakládání prostředků,“ oznamuje koncepce, čímž se vztahuje k v materiálu mnohokrát opakované nutnosti vzájemné spolupráce institucí. Muzea a galerie různého zaměření (včetně Národního památkového ústavu) se mají snažit o vzájemnou podporu formou PR, ale i při realizaci výstavních projektů. I když spolupráce je především doporučenou strategií, koncepce počítá i s tím, že takto vystavěné projekty budou finančně zvýhodňovány.

Právě regionální příslušnost muzeí je jedním z ústředních témat koncepce, na které staví nejen možné financování institucí, ale i jejich identitu: „Muzeum by mělo být schopno přispět k místním prioritám a vytvářet partnerství s veřejnou správou, (…) na základě identifikace témat, která přispívají k identitě a atraktivitě regionu či města.“ Muzea a galerie by se rovněž měly podílet na rozvoji tzv. kulturního turismu, aby se mohla „vymanit z role příjemců finanční podpory převážně z veřejných finančních prostředků“. Ministerstvo tak nejen že nepočítá s navýšením poskytovaných prostředků, ale v rámci koncepce usiluje o vyvázání muzeí a galerií ze systému veřejných rozpočtů.

Pokud je v rámci třetího hlavního cíle zmíněna přítomnost institucí ve virtuálním prostředí, má koncepce na mysli nejen klasické webové prezentace informující o aktuálních výstavách, ale především digitalizaci sbírek a jejich zpřístupnění v rámci plánovaného projektu eSbírky, Centrální evidence sbírek, respektive veřejnosti nepřístupném Demusu. Materiál upozorňuje především na malou motivaci zaměstnanců vkládat informace a na rychlé zastarávání používané platformy a s ní spojenou nekompatibilitu systémů.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné