Mezi blasfemií a humanismem

Václav Hájek úhel březen 2013

Ačkoli zadnice účinkovala v populární obra­zové produkci vesměs jako groteskní a ob­skurní ozvláštnění (třeba v amatérské foto­grafii konce 19. století), nesmíme zapomínat na zdroje tohoto motivu v novověké evrop­ské kultuře. Parodický román renesančního myslitele Françoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel uvádí ve XIII. kapitole první knihy nejznamenitější prostředek k vytírání zadnice. Mladý Gargantua vypravuje svému otci: „Utřel jsem se jednou sametovou mas­kou jedné slečny a viděl jsem, že je to dobré: neboť hebkost hedvábí mi způsobovala v pa­nímandě znamenitou rozkoš.“ Nicméně po dlouhém hledání dospěl k objevu, „že není lepšího prostředku nad house, hezky obrost­lé hebkým prachem, jen když mu můžeme podržet hlavu mezi nohama.“ Z užívání toho­to prostředku pramení prý i blaženost heroů a polobohů, kteří žijí na polích elysejských.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné