Markéta Kinterová

Kateřina Tučková portfolio prosinec 2009

Nositelka Ceny EXIT z roku 2005 je absolventkou katedry fotografie na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem, fotografkou konceptuálního ražení, průzkumnicí voyeurské podstaty a zároveň redaktorkou časopisu Fotograf.

Markéta Kinterová (1981) absolvovala v ateliéru fotografie vedeném Pavlem Baňkou, ale během svého studia stihla více než návštěvu jednoho ateliéru – pobyla na půlroční stáži v Department of Art and Art History na University of Connecticut v USA (2002), posléze strávila semestr u Veroniky Bromové na Akademii výtvarných umění v Praze (2003), následovala stáž na Fachhochschule für Technik und Wirtschaft v Berlíně (2004), rezidence v Asociaci pro současné umění v rakouském Grazu (2006) a jejím posledním pobytem byla zatím stáž v Centro de la Imagen v Mexico City (2008). „Změna kulturního prostředí je pro mě důležitým zdrojem poznání. Z celé doby studia je považuji za jeden z nejzajímavějších a nejpřínosnějších podnětů,“ říká o svých dosavadních zkušenostech Markéta Kinterová.

Důrazněji na sebe a svou tvorbu upozornila už v roce 2005, kdy se stala držitelkou ocenění EXIT – ceny pro studenty českých vysokých výtvarných škol. Zvítězila tehdy s cyklem Darkside, jehož ústředním tématem jsou různé podoby „zla“ – v jejím případě zla, které lze v současnosti šířit s využitím médií. Cyklus sestává z fotografií, které Markéta Kinterová našla na internetu nebo v časopisech či novinách nebo je převzala z televizního vysílání a vytrhla je z původního kontextu tak, aby dohromady vypovídaly o fiktivním tematickém celku. „Dezinterpretace, záměrné (a přitom jednoduché) matení recipienta a vytváření nové reality, která nás při vědomí podvodu děsí, jsou hlavní principy vítězné práce. Přidanou hodnotou je dále psychologický koncept strachu založený na existenci neviditelného zla skrytého pod povrchem všední, zdánlivě známé a bezpečné skutečnosti,“ píše v průvodním textu k cyklu Darkside Mariana Serranová.

Klíčovým projektem pro pochopení vývoje tvorby Markéty Kinterové však podle autorky není vítězná práce Ceny EXIT, ale její diplomová práce z roku 2006 nazvaná Samizdat. V rámci tohoto projektu vytvořila osmistránkový časopis v nákladu čtyřiceti kusů a po dobu šesti měsíců jej samodistribucí šířila na veřejná místa tak, aby se dostal do rukou lidem zajímajícím se o umění. Důvodem, proč tato práce vznikla, byla snaha zmást čtenáře patřícího do společnosti, která je pod pravidelným vlivem médií, a donutit jej přemýšlet nad tiskovinami a jejich pravdivostí, respektive důvěryhodností. „Zajímal mě průzkum samé podstaty prezentace uměleckého díla a zejména jeho šíření mimo prostory galerie. Jeho distribuce se stala procesem, který byl přinejmenším stejně podstatný jako samotné samizdaty. Chtěla jsem, aby projekt Samizdat trochu znepokojoval, aby byl divák ztracen a odkázán na vlastní úsudek čerpající pouze ze samotného novinového výstupu, což bylo posíleno neuvedením autorství. Myslím, že se mi v průběhu projektu podařilo dílo zcela vytrhnout z galerijního kontextu a donutit ho „žít svým vlastním životem“.

Samostatný život dopřála Kinterová i projektu s názvem Rituály (2008), který byl doprovodnou akcí její výstavy v Galerii mladých Brněnského kulturního centra. S Rituály se Brňané mohli běžně setkat cestou v tramvaji – na místě, kde obvykle nacházejí reklamní letáky, stála hesla typu „Vadí mi, když někdo cizí manipuluje s mým počítačem“ a další výroky, jimiž Kinterová poukazovala na svoje soukromí, ale i na princip soukromého a veřejného. Výsledkem fotografického manipulačního cyklu byl nejen grafický výstup v podobě letáků, ale jeho součástí se staly i reakce cestujících. Také v současné chvíli lze spatřit tvorbu Markéty Kinterové právě v Brně – je jednou z vystavujících v rámci projektu Formáty transformace, kterou do své nové éry vstupuje zrekonstruovaná budova brněnského Domu umění.

Jak je ze zmíněných projektů znát, základním principem práce Markéty Kinterové je pozorování, téměř voyeurský přístup k problematice. Nahlíží, případně simuluje zcela běžné věci, po nichž mapuje reakce okolí. Tento proces souvisí i s vizuálem její tvorby, který lze definovat jako záměrnou resignaci na estetizaci fotografického obrazu. Je zřejmé, že Markéta Kinterová se zabývá hranicí mezi uměním a realitou, kterou zprostředkovává pomocí jakési osobní dokumentace. Stojí na pomezí autentičnosti a inscenace. A nejen díky těmto principům skloubeným do přesvědčivého osobního programu, ale i díky profesionálnímu provedení finálních děl patří Markéta Kinterová mezi pozoruhodné autory nejmladší tvůrčí generace.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné