Kulturní pětiletka

Kateřina Černá zprávy leden 2009

Praha – Vláda po několikatýdenních odkladech schválila v polovině listopadu státní kulturní politiku na příštích pět let. Program počítá s jednoprocentním podílem ze státního rozpočtu ve prospěch kultury. Tento závazek byl zakotven již v předchozím plánu kulturní politiky, který v roce 2001 přijala vláda Miloše Zemana. Novinkou, kterou prosadilo ministerstvo financí, je, že do zmíněného jednoho procenta jsou zahrnuty i částky, které na kulturu vynaloží ostatní vládní resorty.

Tento nenápadný, leč významný tah kritizovala krátce po schválení programu Marta Smolíková ze Společnosti ProCulture, která kulturní politiku dlouhodobě sleduje. „Výdaje na kulturu by měly být ve výši 1%. Ministerstvo kultury to obchází, protože započítalo veškeré výdaje státu na kulturu a tváří se, že se procento zvyšuje. Není to pravda,“ uvedla pro ČT1.

Procento na kulturu zůstává od roku 2001 v rovině slibů. Podíl kultury na státním rozpočtu byl nejvyšší v roce 1999, kdy činil 0,88 procent. Poté došlo k jeho výraznému poklesu, který trvá dosud. Topolánkův kabinet se v nově přijatém plánu zavázal, že slibovaného procenta dosáhne v roce 2010, tedy na konci svého funkčního období.

Během sedmi let, které dělí starý a nový kulturní program, se směřování české kulturní politiky v lecčem změnilo. „Tehdy jsme řešili jiné problémy, například reformu veřejné správy. Od roku 2004 je navíc Česká republika plnoprávným členem EU,“ vysvětluje Ladislav Eliáš z Ministerstva kultury.
Změna je patrná i na rétorice obou vládních dokumentů. Zatímco v roce 2001 chtělo ministerstvo „brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury“, dnes zdůrazňuje hlavně její konkurenceschopnost. Jestliže před osmi lety chtělo garantovat tvůrčí svobodu, dnes sice „nechce snižovat význam původní umělecké tvorby“, ale bude podporovat především ty aspekty, které jsou užitečné i pro jiné sektory (například cestovní ruch).

Vstup České republiky do Evropské unie navíc přinesl možnost využívat prostředky z podpůrných fondů EU (strukturální a komunitární fondy). Díky nim se státní orgány mohly částečně vyvázat z toho co se, jak uvádí kulturní program, „obvykle pokládá za hlavní úlohu státu“. Míněna je materiální podpora vzniklých i vznikajících kulturních hodnot, tedy památek a „živého“ umění.
Přes některé změny však zůstává řada bodů kulturní politiky konstantních. V rovině institucí se dlouhodobě projevuje snaha převést více zodpovědnosti ze státu na kraje. Na individuální rovině se zdůrazňuje podpora kulturního vzdělávání a přístupu k informacím. Stát také neustále deklaruje ochranu kulturního dědictví.

Podělte se:

knižní tipy

Kateřina Černá knižní tipy zima 2019

Knihy pod stromeček: Umění loutky – Pracoval jsem mnoho – Inteligence obrazu a jazyk dějin umění – Umění a iluze – Obrazy a předobrazy – Krásná jizba

knižní tipy

Kateřina Černá tipy červen 2022

Buckminster Fuller – Jitka Svobodová – Ladislav Lábus – Wittlichův Rodin – Rozhovor s Krištofem Kinterou – Jan Kotěra: Mýtus architekta

knižní tipy

Kateřina Černá knižní tipy zima 2020

Knihy pod stromeček: Chrám umění Rudolfinum – Antické umění ve sbírce Národního muzea – Tomáš Vaněk – Architektky – Teorie obrazu v raném křesťanství – Příběh malířství