Krádeže z muzeí

Jan Skřivánek editorial duben 2013

Vídeňské Kunsthistorisches Museum začátkem března po deseti letech znovuotevřelo kunstkomoru, kolekci uměleckého řemesla, soch a kuriozit budovanou několika generacemi habsburských panovníků. Pro veřejnost byla uzavřena od května 2003, kdy z její expozice zmizela slavná Slánka od Benvenuta Celliniho. Bezprostředně po krádeži se spekulovalo o tom, že jde o práci na objednávku, neboť se jedná o natolik unikátní a známou věc, že je neprodejná. Po třech letech se ukázalo, že vše bylo jinak. Lupič, jemuž už byli vyšetřovatelé na stopě, se v lednu 2006 přišel sám přihlásit na policii.

Za Slánku se nejdříve snažil získat výkupné od pojišťovny, pak ji zkoušel prodat a nakonec ji zakopal v lese asi patnáct kilometrů od hranic s Českou republikou. Nešlo o nikterak sofistikovaný zločin, jen o zoufalce, který využil příležitosti a nedokonalého zabezpečení muzea. Do expozice se dostal po lešení a i když alarm spustil, ostraha na něj nereagovala, protože se domnívala, že jde jen o další planý poplach způsobený špatným nastavením elektronických čidel. Systém vypnula a když jej znovu spustila, vše se zdálo být v pořádku. Až ráno hlídači zjistili, že v expozici chybí nejslavnější kus sbírky.

Nejnovější loupež z muzea se odehrála v pátek 22. března v muzeu Van Bommel van Dam v holandském městě Venlo. Lupiči před pátou hodinou ráno vylomili vstupní dveře a z výstavy sbírky Thea Manderse zaměřené na autory skupiny Zero, fundamentální malbu a minimalismus ukradli tři reliéfy od Jana Schoonhovena a jeden obraz od českého malíře Tomáše Rajlicha, zakládajícího člena Klubu konkretistů, který do Nizozemí v roce 1969 emigroval. „V Česku moje věci nikoho nezajímají a v Holandskou mě dokonce kradou. Musel to být nějaký zloděj-intelektuál,“ vtipkuje o krádeži Tomáš Rajlich, který se před pár lety přestěhoval zpátky do České republiky a dnes má svůj ateliér v pražských Holešovicích.

Krádeže z muzeí jsou skoro stejně staré jako muzea samotná a asi nikdy neustanou. Úspěšnost policie při jejich objasňování je však vysoká a většina děl se po čase v pořádku vrátí. Sběrateli Theo Mandersovi tak můžeme jedině přát, aby nalezení ukradených obrazů trvalo kratší dobu, než tomu bylo v případě Celliniho Slánky.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné