Jan Hus na nebesích
Milena Bartlová dílo měsíce červenec 2015
Zřejmě nejlepší český renesanční malíř zůstává málo známým anonymem, nazývaným Mistr Litoměřického graduálu. Jeho nejskvělejším dílem jsou celostránkové obrazy ve dvou kodexech první čtvrtiny 16. století. Liturgické knihy a zpěvníky se pro českou kališnickou církev psaly a ilustrovaly ručně i v době, kdy už se masově prosadil knihtisk. Slavnostní svazky, z nichž zpívala najednou celá skupinka zpěváků, měly tak velké rozměry, že by stejně dobře mohlo jít o menší samostatné malby. V graduálu z Litoměřic ze dvacátých let 16. století se dochovaly malby doprovázející zpěvy na svátek Jana Husa 6. července. To je velmi vzácná situace, neboť z velké většiny knih, které nebyly odvezeny za hranice a uchovány u německých luteránů, se podobné ilustrace po rekatolizaci země po roce 1627 vyřezávaly, pokud se knihy rovnou nelikvidovaly celé.
List 245 byl namalován zvlášť, ale už původně vevázán mezi ostatní složky. Pořídil jej nobilitovaný litoměřický měšťan Václav Řepnický z Řepnice, který je zde namalován i se svým erbem. Na jedné straně listu je zobrazen Hus na kostnickém koncilu a na druhé straně Husovo upálení. Malířským stylem se autor řadí k tzv. Dunajské škole (jejíž nejnovější výstavní prezentaci představila letos do 15. června výstava Fantastické světy ve vídeňském Kunsthistorisches Museum). Pod tímto názvem se skrývá svébytná zaalpská varianta pozdní italské renesance, takže nás nepřekvapí bohatý antikizující dekor rámování obou scén. K umění Dunajské školy měli blízko zaalpští humanisté, kteří stejně jako umělci nepřejímali italské formy, ale inspirovali se tamním novým myšlením a převáděli je do středoevropské situace. Autorem pozoruhodného konceptu obou iluminací v Litoměřickém graduálu i doprovodných textů, zapsaných částečně antikizující majuskulí, mohl být jeden z českých humanistů, Matěj Korambus.
Na prvním obraze vidíme Jana Husa na kostnickém koncilu. Červený oděv ho označuje jako mučedníka. Musíme jej srovnat s červeně oděným kardinálem, sedícím v popředí, a uvědomit si, že Hus dosáhl nejméně stejné důstojnosti. Ostatně za jeho hlavou vidíme zlatou svatozář. Z vyvýšeného místa na kazatelně Hus pomocí konvenční gestikulace vede učenou disputaci s nejvyššími preláty. Scéna na první pohled připomíná obvyklé vyobrazení dvanáctiletého Ježíše, který poučuje v jeruzalémském chrámu židovské duchovní. Především ale zobrazení realizuje to, co ve skutečnosti nebylo při kostnickém procesu Husovi dopřáno, totiž vědeckou diskusi s jeho protivníky.
Na druhé straně listu vidíme monumentální obraz upálení doplněný o Husovu apoteózu v duchu křesťanského humanismu. V dolní části je ikonografie obvyklá. Pacholci házejí do ohně i Husovy osobní věci, aby po něm nemohly zbýt žádné uctívané ostatky. Scéně přihlížejí v levé části kněží a mniši, a to přesto, že ze standardní Husovy legendy bylo dobře známo, že skutečnému upálení v Kostnici přítomni nebyli. Česká ikonografická tradice, k níž se přihlásil i nejnovější film Jiřího Svobody a Evy Kantůrkové, tak dávala najevo, jak dobře ví, že vinu za Husovo umučení nenese místní světská moc, nýbrž římskokatolická církev. I zde měl Hus svatozář, již se ale někdo později snažil z obrazu vymazat.
Důležitější část dění ale vidíme v horní, zcela originální části obrazu. Dým hranice stoupá přímo před boží trůn v nebesích. Hospodin má na hlavě papežskou tiáru, aby bylo jasné, že právě jen jemu, a nikoli papeži, přísluší veškerá moc na nebi i na zemi. Přímo „před boží tvář“ přinášejí andělé upáleného Husa. Je oblečen v zlatém ornátu a má zdůrazněnou tonzuru na temeni, a tak je mu přiznána plná důstojnost kněžství, jíž ho kostnický biskup rituálně zbavil předtím, než byl předán světské soudní pravomoci k odsouzení a popravě. Hus je přirovnán k proroku Eliášovi, který jako jediný biblický smrtelník byl vzat na nebesa, a to v ohnivém voze.
Obě ilustrace v Litoměřickém graduálu upravují pouhá pozemská fakta tak, aby ukázaly, že Jan Hus je pravým světcem, jemuž sama nebesa poskytla zadostiučinění. Stejně jako při interpretaci jiných obrazů z 15. a počátku 16. století tu poznáváme málo známou stránku myšlení české utrakvistické církve, totiž její sebevědomí a nemalé ambice. Těm také odpovídá jak vysoká úroveň humanistické vzdělanosti, tak autorství špičkového malíře.
Umělci v božišti národa českého
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červen 2022
Dále v tomto čísle najdete recenzi nové stálé expozice Dějiny (české národní) v rekonstruované budově Národního muzea. Tady se chci trochu podrobněji zastavit v ústřední slavnostní prostoře – Panteonu.
Rebelství jako pikantní koketerie
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červenec 2021
Výstavní událostí roku je v Národní galerii Praha výstava Toyen, pojmenovaná Snící rebelka. Toto slovní spojení ukazuje rebelství malířky jako něco nereálného a snad i nezdařeného, subjektivního a psychologického, každopádně neškodného.
Smutná poznámka o kráse
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění březen 2020
Výstava Krásné Madony ze Salcburku: Litý kámen kolem 1400 v Anežském klášteře je výstava snů. Vrchovatě naplňuje mé vlastní sny, které jsem měla před čtyřiceti lety. Tehdy jsem se po studiu rozsáhlé české literatury usilovně prokousávala velkou monografií Karl-Heinze...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?