Jak Národní galerie (ne)rekonstruuje a (ne)staví
Josef Ledvina zprávy prosinec 2018
Praha – Mimořádné pozornosti médií se během listopadu těšila Národní galerie Praha (NGP). Důvodem ovšem nebyly ani tolik početné výstavní projekty, jež galerie zahájila u příležitosti 100. výročí republiky, jako spíše nečekaně se vynořivší plán na stavbu nové galerijní budovy. Vše odstartovala reportáž odvysílaná 9. listopadu v hlavní zpravodajské relaci České televize. Premiér Andrej Babiš a generální ředitel NGP Jiří Fajt v ní s plánky v ruce obhlíželi pozemek u nádraží Dejvice, na kterém by budova měla stát. Nechyběly ani smělé ideje ohledně dimenzí stavby; premiér soudí, že ji je třeba „dostat do výšky, abychom viděli Hrad“. Generální ředitel zase hovoří o „logistickém návštěvním centru“ – „obrovské parkovací ploše pod povrchem s 1500 parkovacími místy a s napojením na hromadnou dopravu“.
Zazněly i další překvapivé informace: Potřeba nové budovy souvisí s „licencí‟ pařížského Centre Pompidou, kterou by měla Národní galerie získat. Vyjednávat o ní měl sám premiér při setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Premiérovo osobní angažmá v celém projektu tři dny po odvysílání reportáže, v době jeho návštěvy Paříže, ještě podtrhl facebookový příspěvek na jeho profilu: „Víte, co by to bylo za úspěch, kdyby česká Národní galerie získala licenci Centre Pompidou? Praha by se tak opět vrátila mezi jedny z nejvýznamnějších kulturních metropolí na světě. Byl by to neopakovatelný počin a já k němu chci naší zemi a našemu hlavnímu městu dopomoci. Ano, pokud bychom získali licenci, tak by si Národní galerie zasloužila zcela novou budovu.“
Bylo to mimo jiné slovo „licence“, které v reportáži nadzvedlo ze židle mnohé zástupce odborné veřejnost. Představa, že by Národní galerie měla provozovat „franšízu“ slavného pařížského muzea, působila z institucionálního hlediska absurdně. Nutno poznamenat, že na podporu svého globálního záběru skrze zakládání poboček se Centre Pompidou v poslední době soustředí. V provozu je Malaga, v přípravě Brussel, v roce 2019 se otevírá Šanghaj, ve fázi úvah je Bogota… Těžko si však představit, že by takto svou práci outsourcovalo, řekněme, španělské národní muzeum moderního umění Museo Reina Sofia nebo vídeňský MUMOK.
Zhruba s týdenním odstupem vyšel v Lidových novinách rozhovor s Jiřím Fajtem. Slovo licence v něm nápadně absentuje a místo toho je tu řeč o „velmi úzkém partnerství“. Dotýkat by se mělo především „výzkumu a vystavování současného umění v Centre Pompidou ze středněvýchodní Evropy“, otázka prezentace francouzských sbírek v Praze zůstala otevřena. Jiří Fajt zmiňuje „možnost představit českým návštěvníkům část velice bohatých sbírek poválečného umění Centre Pompidou – tedy umění od roku 1945 do současnosti“, tato možnost má být ještě předmětem jednání „při další schůzce, která je naplánovaná na nejbližší týdny do Prahy“. Co se nového sídla v Dejvicích týče, je Fajtova odpověď opatrná – zda by případné zápůjčky z Paříže byly prezentovány v ní, nebo ve Veletržním paláci, je prý stále předmětem diskuse; jasné však je, že by nešlo o „novou budovu Centre Pompidou“. „Nová budova by se samozřejmě nestavěla pro prezentaci děl ze sbírek Centre Pompidou, ta by se stavěla v první řadě pro Národní galerii. Jsou to věci, které je třeba vidět odděleně. Můžeme ale třeba dospět k tomu, že v této budově bude kromě sbírek Národní galerie nějaký podobný projekt,“ vysvětluje Fajt.
Kontroverzní ovšem nebyla v inkriminované reportáži ČT zdaleka jen idea licence Centre Pompidou. Problematické je i vlastnictví pozemků, na nichž by se mělo stavět. Většina jich patří Správě železniční a dopravní cesty (SŽDC), menší část pak společnosti Amádeus Real. Skrze svůj podíl by nicméně mohla společnost v budoucnu stavební rozvoj území blokovat. SŽDC navíc v minulosti podepsala podezřele nevýhodnou smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se zavazuje, že pro ni nepotřebný pozemek, až se jej bude v budoucnu zbavovat, prodá za odhadní cenu právě Amádeus Real. Kauze dejvického pozemku se televize věnovala už v říjnu, ještě před tím, než vstoupila do hry NGP. V pořadu Reportéři ČT upozornila, že za problematickou smlouvu jsou odpovědní lidé kolem místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka.
Dalším a z hlediska dlouhodobější koncepce rozvoje Národní galerie zásadním překvapením je samotný záměr budovat nové sídlo. Určitý čas se totiž zdálo, že debata na toto téma je uzavřena a že galerie se rozhodla vydat cestou komplexní rekonstrukce Veletržního paláce. Že by mohlo dojít k realizaci obého (rekonstrukce i novostavby) zpochybnil i jeden z vedlejších hrdinů reportáže, ministr kultury Antonín Staněk. „Kdyby se podařilo rozjet nový projekt Národní galerie, tak asi nepůjdeme cestou Veletržního paláce, ale prostředky na to určené bychom vložili do nové Národní galerie,“ zaznívá v ní z jeho úst.
Za stručné shrnutí v této souvislosti stojí stavitelské plány, jež byly diskutovány od doby, kdy v červenci 2014 Jiří Fajt stanul v čele galerie. V době po nástupu do funkce Fajt intenzivně loboval za stavbu nové budovy a zdůrazňoval havarijní stav Veletržního paláce. Diskutována byla parcela na Letné, buď pozemek původně zamýšlený pro Národní knihovnu, nebo lokalita za soklem bývalého Stalinova pomníku. „Pokud se Česká republika chce zařadit mezi evropské kulturní velmoci, měla by tímto způsobem investovat. Vezměte si často citované Bilbao, kde Frank Gehry postavil fantastickou budovu Guggenheimova muzea. Dnes už se málokdo ptá, co tam běží za výstavu, všichni do Bilbaa dnes jezdí za tou velkolepou moderní architekturou. Něco podobného ‚Bilbao efektu‘ bychom mohli a měli docílit i zde,“ prohlásil v říjnu 2014 Fajt v týdeníku Reflex.
Zdálo se také, že by mohlo být nalezeno náhradní využití pro Veletržní palác. Vláda jej nabídla pro sídlo Dětského fondu Organizace spojených národů, tato možnost nicméně padla, když se v únoru 2015 UNICEF rozhodl dát před Prahou přednost Budapešti. Následovalo přehodnocování plánů. Kolem poloviny roku 2015 ještě probíhají debaty o možné galerii „na Stalinu“, na konci roku se ovšem už zdálo být jasno: Bude se rekonstruovat a proběhne i architektonická soutěž. Na konci roku 2016 Jiří Fajt novinářům prozradil, že již domluvil účast celé plejády hvězdných architektů. Soutěžit mají Norman Foster, David Chipperfield a David Adjaye, Herzog & de Meuron, Cruz a Ortiz, SANAA. „Reakce jsou velmi pozitivní. Očekávám, že svůj zájem potvrdí ještě nizozemský architekt Rem Koolhaas,“ pochvaloval si tehdy Fajt v Hospodářských novinách.
S památkáři měl být podle Fajta již před dvěma lety domluven předběžný souhlas s razantními zásahy do památkově chráněného objektu, které by si přizpůsobení Veletržního paláce současným požadavkům galerijní praxe vyžádalo. Optimální harmonogram: 2017 vyhlášení soutěže, v roce 2019 začátek stavebních prací, 2023 otevření. Další peripetie jen stručně: ačkoli Jiří Fajt prohlašuje, že je vše již dojednáno a je těsně před vypsáním soutěže, ministerstvo kultury, vedené tehdy Danielem Hermannem, v květnu 2017 oznamuje, že dosud neslíbilo peníze na rekonstrukci a že vypsání soutěže připadá v úvahu teprve ve chvíli, kdy bude mít galerie zajištěno financování. Loni v září peníze slibuje předseda vlády Sobotka a označuje stavbu za prioritu. Následují parlamentní volby. Ministr kultury první Babišovy vlády „bez důvěry“ Ilja Šmíd vyslovuje rekonstrukci paláce v březnu letošního roku podporu. Premiér jej pro ČTK jmenuje mezi investicemi do kultury, „které je potřeba okamžitě spustit“.
Ještě letos v červnu se zdálo, že vláda i Jiří Fajt jsou zajedno. „Před pár týdny jsme od ministerstva kultury získali svolení k mezinárodní architektonické soutěži o návrh obnovy Veletržního paláce, na níž nyní pracujeme. Jsem za to rád, neboť potřebná stanoviska památkářů, studii využitelnosti a právní posudky jsme měli hotové již před více než rokem a půl. Rádi bychom soutěž vypsali letos někdy po létě,“ tvrdil tehdy generální ředitel v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Nutno podotknout, že rozhovor vyšel právě v době, kdy Šmída na ministerstvu střídal současný Antonín Staněk a že v programovém prohlášení vlády, které jmenuje řadu kulturních staveb, které se koaliční kabinet zavazuje podpořit, není NGP vůbec zmíněna.
Vedlejší linii příběhu, která naznačuje, že nějaká varianta novostavby byla i pro Jiřího Fajta stále ve hře, představuje recentní oživení plánů vybudovat centrum současného umění spadající pod NGP v podzemních prostorách někdejšího Stalinova pomníku na Letné. Primátorka Adriena Krnáčová oprášila těsně před koncem svého mandátu stavebně-technickou studii z roku 2012 pro využití prostorů a nechala projekt schválit zastupitelstvem. Andrej Babiš se pak při zahájení kampaně do komunálních voleb pochlubil, že si o záležitosti „skypoval (…) s panem Gehrym do Los Angeles“. Proti postupu se ohradilo vedení Prahy 7, které bylo postaveno až před hotovou věc. Jiří Fajt se naopak k projektu přihlásil, i když zdůraznil, že bude realizován ve spolupráci s Prahou 7, Institutem plánování a rozvoje (IPR) i památkáři. „Jsem rád, že to město schválilo. Nebude tam vystaveno jen současné umění. Počítá se s využitím objektu také jako kulturně-vzdělávacího centra. To místo má obrovskou symbolickou hodnotu,“ uvedl k tehdy pro Mf Dnes. Myšlenku galerie „na Stalinu“ nicméně odmítlo nové vedení magistrátu s tím, že daná lokalita je pro tento účel nevhodná. „Náš plán je galerii na Stalinu zrušit. Chceme ten projekt, tak jak byl momentálně rozběhnut, zcela ukončit,“ vyjádřil se primátor Zdeněk Hřib zcela jednoznačně na konci listopadu pro Aktuálně.
Zpátky do Dejvic. Mohlo by se zdát, že idea nové budovy u Dejvického nádraží přišla shora a že galerie byla postavena před hotovou věc. „Vývoj událostí měl šílenou dynamiku. V pondělí (5. 11.) jsem byl z úřadu (Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) pozván na úterní obhlídku pozemků. Po obhlídce, kde bylo asi dvacet lidí z různých institucí, jsem měl ve středu poradu se svými kolegy, kde jsme se bavili o základních parametrech galerie a jejího zázemí,“ popisoval průběh akce Jiří Fajt v článku, který vyšel v Hospodářských novinách 19. listopadu. Co se problémů kolem stavebních pozemků týče, Fajt tamtéž zdůraznil, že jejich využití pro NGP připadá v úvahu teprve v momentě, kdy budou vyřešeny sporné otázky ve vlastnických vztazích.
Na druhou stranu ale nic nenasvědčuje tomu, že by generální ředitel NGP vyslovil k plánu galerie v Dejvicích pochybnosti nebo že by se před jeho zveřejněním dožadoval dalších detailů týkajících se realizace. Jeho vystupování ve zmíněné reportáži i další navazující vyjádření působí veskrze euforicky. "Tato prestižní lokalita nedaleko Pražského hradu se skvělou dopravní obslužností tak skýtá obrovský potenciál pro budoucí rozvoj kulturní nabídky v Praze a může, podobně jako vídeňský MuseumsQuartier, zcela zásadním způsobem zkvalitnit návštěvnický komfort i životní úroveň obyvatel Prahy 6," cituje Fajta ČTK ve zprávě z 9. listopadu a nakonec i v probíraném článku Hospodářských novin, kde již zaujímá obezřetnější stanovisko, přiznává, že se pro místo „okamžitě nadchnul“.
Otevřená zůstává otázka, kdy a co by se vlastně mělo u Dejvického nádraží stavět. Časový horizont je hodně nejistý, předpokladem rozvoje vybraného pozemku je výstavba dopravního terminálu pro plánovanou rychlodráhu na letiště. K tomu se přidává okolnost, že není vůbec jasné, komu pak budou pozemky patřit. Z toho, co dosud veřejně zaznělo, ale není jasná ani funkce plánovaného objektu. Srovnání s vídeňským MuseumsQuartierem a úvahy o 1500 parkovacích místech nasvědčují „hlavnímu sídlu“, nakonec i ministr Antonín Staněk se vyjádřil v tom smyslu, že by novostavba měla nahradit rekonstrukci Veletržního paláce. Ve vyjádření pro art+antiques z 30. listopadu ale Jiří Fajt tvrdí, že „práce na architektonickém oživení Veletržního paláce nejsou novými potenciálními možnostmi nikterak dotčeny“. Jestli je „architektonickým oživením“ míněna donedávna prosazovaná komplexní rekonstrukce paláce s předpokládanými náklady tři miliardy korun, ovšem není zřejmé. Doplňující dotaz redakce do uzávěrky zůstal bez odpovědi a tisková konference k programu a plánům NGP na příští rok se konala až v den odeslání čísla do tisku.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Jan Šerých
Josef Ledvina Tomáš Klička rozhovor září 2024
Jan Šerých je stabilní součástí domácí umělecké scény už více než dvacet let. Jeho zpravidla ručně malované obrazy dlouhodobě spojuje binární černobílá barevnost a redukované geometrické či typografické formy. K nim se v posledních letech přidala práce s nalezeným...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?