Istanbul v původním znění

Terezie Zemánková depeše září 2010

Za nálož kýčovitých předsudků by se měl hned na Atatürkově letišti platit poplatek za nadváhu. Romantické představy z Cesty do Istanbulu od Miky Waltariho něco váží, stejně jako malebná bída z fotek Ary Gülera, tureckého Cartier-Bressona. Oprýskané ulice, tu a tam polorozbořená dřevěnice, neholení chlapi v bekovkách s cigárem v koutku úst a zahalené ženy uhýbající pohledem. A hlavně les minaretů probodávajících ranní mlhu a Zlatý roh utopený v západu slunce. Ostatně právě podle podvečerního lesku získalo slepé mořské rameno své jméno. Píše to alespoň nositel Nobelovy ceny Orhan Pamuk ve svém vyznání rodnému městu.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné