Hoří!

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění květen 2019

Požáry ke kostelům patří. Přinejmenším k těm velikým, které je velmi náročné, ne-li nemožné účinně hasit. V dějinách mnoha slavných středověkých chrámů se často dočteme, že víc nebo míň století po svém postavení vyhořely. Pokud kostel dosud stojí, následuje pak informace o jeho přestavbě či opravě v zrovna aktuálním uměleckém stylu. Nebýt toho, že ohni podlehl gotický břevnovský klášter, neměli bychom dnes břevnovský klášter od Dienzenhoferů. Nešlo jen o modernizaci, ale také o významová přeznačení. Farní kostel Matky Boží před Týnem v Praze vyhořel necelé století poté, co se stal v rámci pobělohorské rekatolizace z hlavního chrámu českých utrakvistů znova římskokatolickým. Tehdejší zpráva o pohromě se jako velmi často v podobných případech čte jako zpráva pro pojišťovnu: děs, hrůza a zmar. Adresát měl být pohnut k co nejvyšší náhradě škod, aby se mohl co nejdřív kostel obnovit – ovšem tak, že by už svým vzhledem nepřipomínal doby, kdy v Čechách převládali „heretici“. Ačkoli stejně jako obvykle v takových situacích přispívali svými dary na opravu ti nejbohatší, peněz se nedostávalo. Nakonec se tedy muselo vystačit s novým dekorem vnitřku, a především novou klenbou. Dnešní průzkum ostatně zjišťuje, že právě jen část klenby byla požárem poškozena, jinak se celkem nic moc nestalo. Naproti přes Staroměstské náměstí dopadl docela jinak kostel sv. Mikuláše: na místě gotické stavby se díla ujali… aha, Dienzenhoferové.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné