Gurlittova závěť

Josef Ledvina zprávy červen 2014

Mnichov – Cornelius Gurlitt odkázal svou kontroverzní sbírku čítající kolem třinácti set děl – mezi nimi práce moderních klasiků Chagalla, Kleea, Matisse nebo Picassa – Muzeu umění ve švýcarském Bernu. Německý sběratel byl dlouhodobě vážně nemocný, zemřel v 81 letech na začátku května.

„Přes spekulace v médiích o tom, že sbírka byla v závěti odkázána instituci mimo hranice Německa, přišla tato zpráva jako blesk z čistého nebe, mezi Muzeem umění Bern a panem Gurlittem totiž dosud neexistoval žádný vztah. Vedení muzea a jeho správní rada jsou na jedné straně vděčné a příjemně překvapené, na straně druhé však nechtějí nijak skrývat, že na ně tento odkaz klade mimořádnou odpovědnost a že je s ním spjato množství velmi závažných otázek, a to především otázek právní a etické povahy,“ stojí v oficiálním vyjádření Kunstmusea Bern.

Ještě dlouho poté, co loni na podzim pronikla zpráva o senzačním nálezu v bytě mnichovského důchodce Cornelia Gurlitta na veřejnost, nepsaly kulturní rubriky německých deníků takřka o ničem jiném. Zprvu se věc zdála být jasná. Gurlitt „své obrazy“ zdědil po otci, obchodníku s uměním Hildebrandovi, jednom z těch, kterým bylo za Třetí říše dovoleno obchodovat se „zvrhlým uměním“, respektive byli pověřeni tím, aby jej prodávali do zahraničí, a plnili tak říšskou pokladnu. Sbírka tedy měla představovat především díla zabavená židovským sběratelům, popřípadě od nich vykoupená v situaci jejich existenčního ohrožení. Tento obrázek se ovšem v průběhu času poněkud zkomplikoval, když se ukázalo, že významná část sbírky byla nejspíš Hildebrandem Gurlittem pořízena zcela legální cestou. Určité pochybnosti, jež budou předmětem dalšího šetření, přetrvávají u téměř pětistovky děl.

Gurlittovi právní zástupci podali letos v únoru stížnost proti zadržení sbírky. Sběratel následně podepsal smlouvu se spolkovou vládou a Bavorskem. Podle ní měla být díla do konce tohoto roku zkoumána odborníky a ta, u nichž se neprokáže, že byla uloupena nacisty a mohou být navrácena původním majitelům či jejich potomkům, dostane Gurlitt zpět. Jedním z děl, která nejspíše brzy poputují k dědicům původního majitele, je portrét sedící ženy od Henriho Matisse. Nacisté malbu ukradli v roce 1941 z trezoru, kam ji uložil spolu s dalšími díly židovský sběratel Paul Rosenberg. Na čas Sedící žena dokonce patřila do sbírky Hermanna Göringa. Oklikou se pak dostala do majetku Gurlittova otce.

Chris Marinello, v Londýně působící odborník na dohledávání ztracených uměleckých děl, který zastupuje potomky Paula Rosenberga, byl obsahem Gurlittova testamentu potěšen: „To, že pan Gurlitt odkázal svou sbírku muzeu, hodnotíme kladně, muzea jsou totiž vázána mezinárodními standardy v nakládání s ukradenými uměleckými díly i washingtonskými principy pro nakládání s uměním zabaveným nacisty.“ Washingtonská deklarace z roku 1998 stanovuje, že restituční nároky mají být vyřizovány bez byrokratických průtahů. U děl ve veřejném majetku mají přitom převážit etická hlediska nad požadavkem právně nezpochybnitelného nároku.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné