Ferdinand Dobrotivý a jeho všední doba

Václav Hájek recenze červenec 2012

Ferdinand V. na Pražském hradě / Do výstavy se můžeme zanořit a zase se z ní vynořit, a překvapivě se při tom nenamočíme. Grafické a architektonické řešení, delikátní přítmí atd. z ní vytvářejí povedeně panoptikální prostor plný rádoby elegantních barviček, pseudohistorických pokojíčků, trochu nasládle působícího kvazi aristokratického či kvazi náboženského prostředí. Stručně, souhrnem a úvodem řečeno, nevím, k čemu je to dobré. O neslavné „předbřeznové“ době se tu nic nedozvíme, stejně jako o „úspěších“ vlády Ferdinanda Dobrotivého, k nimž vedle hladomorů, krvavých masakrů a všeobecného politického marasmu patřilo též umělecké sběratelství. To, že byl posledním českým králem, je sice pěkné, ale nevím, jestli to stačí jako téma na výstavu v místech, kde už se dnes, myslím, nekraluje. Co se tu vlastně ukazuje, co se tu sděluje, jaký obraz doby se konstruuje?

Podělte se:

Mezi blasfemií a humanismem

Václav Hájek úhel březen 2013

Ačkoli zadnice účinkovala v populární obrazové produkci vesměs jako groteskní a obskurní ozvláštnění (třeba v amatérské fotografii konce 19. století), nesmíme zapomínat na zdroje tohoto motivu v novověké evropské kultuře. Parodický román renesančního myslitele...

Zrzavého protiklady

Václav Hájek recenze únor 2013

Jan Zrzavý v Domě umění v Ostravě / Obsah díla Jana Zrzavého zůstává do značné míry tajemný, respektive není plně přítomen v rozpoznatelném ikonografickém motivu, ale skrývá se ve velmi proměnlivých formálních přístupech, které se mnohdy vyznačují ostrými kontrasty

Obrazy, které líbáme a po kterých šlapeme

Václav Hájek úhel leden 2009

V dnešní době se snadno a často zapomíná na to, že řada obrazů tradičně nebyla a vlastně stále není určena výhradně pro pohled, pro vizuální vnímání. Zapomínáme na to zřejmě proto, že se obrazů do určité míry bojíme. Bojíme se jejich moci, jejich vlivu, jejich...