editorial
Josef Ledvina editorial září 2017
Kulturní nejistota Doposud jsme sice nepodrobili korpus art+antiques důkladnému lingvistickému zkoumání, i tak si ale dovolím vyslovit předpoklad, že slovo kultura bude patřit mezi ty s nejhojnějším výskytem. Jen v aktuálním čísle narazíte na kulturou ruskou, domácí, beninskou, populární, materiální a oděvní a nebudete ušetřeni ani takových komplexních pojmů jako jsou „národní a kulturní identity“ nebo „kulturní konstrukce sexuálních identit“.
Zjevně jsme tedy měsíčník kulturní, což u časopisu, který vychází s podporou Ministerstva kultury nemůže nikoho překvapit. Jedna věc mě ale nepřestává trápit. Jsem šéfredaktor kulturního měsíčníku a přitom pořádně nevím, co to kultura je. Především nemám jasno v tom, kde jedna kultura končí a kde už začíná kultura jiná, a proto také v tom, k jaké kultuře sám patřím. Na základě kulturní taxonomie běžně praktikováné v médiích, usuzuji, že jsem obecně kulturní, protože dělám do kultury, pak lze předpokládat, že jsem příslušníkem kultury tuzemské, dále kultury evropské (trochu ovšem váhám jestli jsem kulturní východoevropan či západoevropan), pak myslím, že jsem také příslušníkem kultury městské nikoli venkovské, protože jsme se narodil v Praze, nejspíš i současné kultury globální, protože v době internetu se všechny kulturní rozdíly smývají… Šlo by samozřejmě pokračovat. Právě tahle mnohost mě ale dovádí k šílenství.
Ke kultuře mají co říci i programy tuzemských politických stran, o čemž se čtenář může přesvědčit v jednom z našich zpravodajských příspěvků. Vedle příslibu dalších peněz na zvelebování státních hradů a zámků, v nich zaznívají i teze obecnější. Bohužel však zpravidla takové, které nejistotu stran mé vlastní kulturní identity jedině prohlubují. Jedna ze stran například chce dle svého programu „předávat evropské hodnoty kultury a humanismu, vycházející z antiky a židovskokřesťanského duchovního odkazu“ a naopak nechce přistoupit na „naivní multikulturalismus“. Jsem tedy kombinací žida, křesťana a starého římana? Jak ale tohle proboha nebo spíše u všech mých bohů souvisí s humanismem? Z dějepisu si pamatuji, že soužití židů, křesťanů a římanů nebylo vždy humánní a co se evropské humánnosti obecně týče, na straně 58 se píše o tam, jak Evropané před stole lety ničili kulturu africkou. A ještě jedna nejasnost: Připadá mi, že to přihlášení se k anticko-křesťansko-židovské tradici má nebezpečně blízko k „naivnímu multikulturalismu“.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Jan Šerých
Josef Ledvina Tomáš Klička rozhovor září 2024
Jan Šerých je stabilní součástí domácí umělecké scény už více než dvacet let. Jeho zpravidla ručně malované obrazy dlouhodobě spojuje binární černobílá barevnost a redukované geometrické či typografické formy. K nim se v posledních letech přidala práce s nalezeným...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?