David Krňanský

Jiří Ptáček portfolio prosinec 2015

Čaroděj Kandinskij kouří lucky strike a skicuje, tak by šlo metaforicky popsat práci Davida Krňanského (*1987), který patří k nejvyhledávanějším mladým výtvarným umělcům posledních dvou let.

Letos měl samostatnou výstavu v pražské Futuře, krátce předtím vytvořil instalaci s Juliem Reichelem ve Fotograf Gallery. V příštím roce mu samostatné výstavy slibují rovnou dvě z našich nejsolidnějších komerčních galerií – SVIT a Nevan Contempo. Spolu s vrstevníky z VŠUP Krňanský nedávno uspořádal výstavu ve školní výstavní síni pod skupinovou identitou Black Hole Generation, vloni se s módní designérkou Monikou Krobovou představil v pražské Galerii SPZ a spolu s Reichelem v plzeňské galerii Vestředu. Nechyběl na 7. zlínském salonu mladých. A v lednu spolupořádá kolektivní výstavu v labyrintických prostorách Nové galerie zavrtávajících se hluboko do vinohradského podzemí… Nakonec ani nevyjmenujeme všechno. Už toto stačí, abychom se ptali, čím to je, že je Krňanského všude tolik.

Své starší práce komentuje se zřetelnou nechutí. Na milost bere jen málokteré. To je s podivem, neboť na jeho práci jasně vidíme, že estetiku svých prací už takové tři až čtyři roky kontinuálně derivuje z tvarosloví moderny. Když připravoval soubor Šílenství se stává metodou (2012–2013), zhotovil volné repliky některých sochařských děl ze symbolické popravy moderního umění, nacistické přehlídky Zvrhlé umění v Mnichově, podle reprodukcí z internetu. Jádrem stejnojmenné výstavy v Entrance Gallery byly stoly s bělostnými maketami, jež by klidně bylo možné využívat coby výukové pomůcky na semináři Úvod do obecné typologie moderního sochařství. Až na to, že v souladu s povahou stažených fotografických předloh byly náležitě jednopohledové. V té době byl fascinovaný blogosférou a transformací informace v globální výměně obsahů.

Když dnes mluví o svých hlavních východiscích, zmiňuje v první řadě graffiti. A to jak v rovině „broušení písma“ v dokonalý tvar, což lze v přeneseném smyslu sledovat i na jeho závěsných obrazech, z valné většiny založených na vyváženém vztahu linií, vlnovek a plošných elementárních geometrických prvků, tak v rovině prožitku, který přináší dělání graffiti na ulici. Tato zkušenost inspirovala i část výstavy Sedmiruký čaroděj v pražské Futuře (2015). Na povrch plošných objektů ovlivněných minimal artem zde nanesl nátěr obvykle užívaný k ochraně před ilegálním plakátováním. Důvodem mu přitom nebyla potřeba upozorňovat na vlastní příslušnost ke graffiti scéně, ale snaha vytvořit artefakty, které v metaforické rovině nepřipouštějí „přilepení dalších obsahů“. Jejich antipodem byla protilehlá série polystyrenových objektů připomínajících poloprázdné policové skříně. V některých regálech byly umístěny skleněné popelníky. Na bočních stěnách byly přilepené drobné postavičky se stylizovaným figurálním motivem „kouzelníka“, některé z boků byly proříznuty vlnovkou a dvěma elipsami tak, aby vytvářely jednoduché piktogramy lidské tváře. Proměnu přístupu Davida Krňanského za období pouhých dvou let lze sledovat v méně tezovitém nakládání s inspiracemi, ať již jimi jsou modernismus, nebo internet, a v usilování o významově méně snadno uchopitelný tvar, v němž protějšek čistých geometrických forem nahlodává z druhé strany antropomorfní komiks a odkazy na oblast designu.

Kresby Davida Krňanského jsou vitální a vzdušné, v lince jsou vedeny přesně, a přitom s nebývalou pružností, jako by mu pod rukou vznikaly s úplnou samozřejmostí a bez nutnosti oprav. Takhle nějak by mohl kreslit Zdeněk Seydl, kdyby se zničehonic probudil do 21. století a začal se rozhlížet po světě kolem sebe. Podobně vypadají také Krňanského malované obrazy, i když jsou ještě o poznání oproštěnější. V parafrázích jazyka moderního umění počítá s narušením jeho ideových rámců a rozvolňováním jejich ambiciózních formálních experimentů. Mluví-li o dosažení určitého osvobození, má na mysli nadhled a hravost, s níž se v současné době dokáže vztahovat k obsahům kolektivní paměti, ať již se jedná o sféru uměleckých forem, nebo estetiku log a spotřebního designu. 

Oproti umělcům generace druhé poloviny 90. let, která k rozmachu konzumního stylu života zaujala zřetelně kritický postoj, reprezentuje Krňanský sílící přístup svých vrstevníků, u nichž lze případné kritické hledisko dohledávat obtížněji. Ti na problematiku produkce a spotřeby pohlížejí z hlediska cirkulace významů v postindustriální společnosti. Uvědomují si mýtotvornou úlohu brandingu, pozorují a komentují reciproční přenosy mezi volným uměním, produktovým designem nebo popkulturou. Snad proto lze alespoň okrajově zmínit monumentální trojrozměrné litery BHG umístěné v hlavní pohledové ose výstavy seskupení Black Hole Generation. Jejich kolektivní podpis byl proveden v duchu obchodní značky, ovšem aniž by to znamenalo, že nějaká obchodní značka opravdu vznikla. David Krňanský odmítá být přiřazován k „umění postinternetu“, i když pro svou práci využívá podobné zdroje. Zajímá ho především přeskupování významů, které s sebou nesou věci a formy. Kvalita jeho práce spočívá ve spojení intuitivní práce se soustředěným průzkumem významových polí.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné