Cucání a mačkání

Václav Hájek úhel duben 2015

Když cucám bonbon, především tvrdý bonbon, který tak rychle nepodléhá zkáze žvýkání a slin, nepředstavuje jediný počitek jeho chuť, ale stejně intenzivně i tvar a textura povrchu. Jazykem obracím v dutině ústní zvláštní útvar, který nepřináleží tak docela do řádu jídla a běžné existenční potřeby, ale vyvazuje se z účelovosti směrem k (proto)estetickým kategoriím určitého typu ohledávání světa. Toto ohledávání je dvojího typu: slastné setkávání s cizorodostí, kterou mám částečně ve své moci (v dutině svého těla) a poznávání primárního typu – poznávání bez odstupu, bez symbolické distance. Tímto poznávacím potenciálem se vyznačují dětské hračky pro kojence – různá ta kombinovaná šustítka, mačkátka, kousátka a lesknoucí se zrcadlíčka. Kojenec se už v raném stadiu vývoje věnuje gnoseologické aktivitě a rozvíjí se zároveň i jeho kapacita ur-soudnosti. Tato ur-soudnost, pra-estetika, pak provází člověka celým životem ve zkušenostech částečné zainteresovanosti a částečné nezainteresovanosti – slast z vůně jídla, již zažívám, i když jsem sytý, pohled na ženské křivky, i když nejsem sexuálně napjatý. Jde o nedistancovanou soudnost nad zážitky, které se hluboce vepisují do mého těla, ačkoli v té chvíli není v plánu organismu naplňovat nějakou funkční potřebu.

Podělte se:

Mezi blasfemií a humanismem

Václav Hájek úhel březen 2013

Ačkoli zadnice účinkovala v populární obrazové produkci vesměs jako groteskní a obskurní ozvláštnění (třeba v amatérské fotografii konce 19. století), nesmíme zapomínat na zdroje tohoto motivu v novověké evropské kultuře. Parodický román renesančního myslitele...

Zrzavého protiklady

Václav Hájek recenze únor 2013

Jan Zrzavý v Domě umění v Ostravě / Obsah díla Jana Zrzavého zůstává do značné míry tajemný, respektive není plně přítomen v rozpoznatelném ikonografickém motivu, ale skrývá se ve velmi proměnlivých formálních přístupech, které se mnohdy vyznačují ostrými kontrasty

Obrazy, které líbáme a po kterých šlapeme

Václav Hájek úhel leden 2009

V dnešní době se snadno a často zapomíná na to, že řada obrazů tradičně nebyla a vlastně stále není určena výhradně pro pohled, pro vizuální vnímání. Zapomínáme na to zřejmě proto, že se obrazů do určité míry bojíme. Bojíme se jejich moci, jejich vlivu, jejich...