Ateliér knihovna

Josef Ledvina recenze září 2015

Václav Magid v PLATO / Umělec na sebe v průběhu 20. století bral řadu rolí. Jednou to byl inženýr, podruhé revolucionář a nebo zas mystik či prorok. Vynechal jsem intelektuála či učence, jímž beze všech pochyb je Václav Magid, podobně jako před ním celá řada jiných postav (především) poválečného umění. Útěk od humanitní disciplíny k umění není ničím výjimečným a podobně běžné jsou i výpůjčky z akademických vod filozofie, sociologie nebo třeba etnografie ze strany umělců. Magid nicméně neutíká od filozofie k umění ani si z ní nezávazně, protože umělecky, nevypůjčuje.  Druhý přístup je mu proti srsti. „Souhlasím, že na vlně interdisciplinárního sebevědomí umělci používají jazyky, se kterými neumějí nakládat, a vytvářejí práce s pochybným výsledkem. Takzvaný edukativní obrat často ústí v deklaraci, že například přednáška je uměleckým dílem, ale faktická náplň tohoto gesta zůstává špatnou přednáškou,“ vyjádřil se zcela jednoznačně o podobném počínání v rozhovoru s Jiřím Ptáčkem. Magid přednáší a publikuje, nicméně neumělecky, standardně akademicky. Absolvoval studium filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a tamtéž v současnosti pokračuje v postgraduálním studiu estetiky. Václav Magid je tedy filozof a umělec, nikoli v současnosti dosti rozšířený druh umělec-filozof. Otázka je, do jaké míry se dvě role v jeho případě mezi sebou účinně a účelně vzájemně obohacují.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné